Vyměklí zabijáci vyměkli...

Kapela The Killers pochází z Las Vegas a její muzika byla vždycky excentrická a nebála se využívat kýče. Třetí deska téhle party Day & Age je toho důkazem. A to v dobrém i špatném smyslu.

O The Killers se občas mluví jako o amerických U2. Nevím, jak k tomu přirovnání skupina přišla, ale myslím, že je to dost odvážné tvrzení. U2 toho přece jenom za třicet let své existence mají hodně za sebou, a ačkoli se v poslední době po hudební stránce víceméně opakují, stále mají neuvěřitelný čuch na silné melodie. Ale to mají i The Killers.

Přestože název odkazuje spíše k říznější odnoži rocku, The Killers žádní drsoni nikdy nebyli. Stačí si poslechnout hlas Brandona Flowerse, který svým projevem připomíná spíš Briana Molka z Placeba nebo Roberta Smithe z The Cure než všechny ty křiklouny z hardcorových ka­pel.

The Killers jsou často spojováni s indie scénou. Nemá smysl nad tou informací příliš hloubat, protože všichni moc dobře víme, jak to dneska s hudebním škatulkováním vypadá. Dohodněme se spíš na tom, že ač Brandon Flowers (zpěv, klávesy), Dave Keuning (zpěv, kytara), Mark Stoermer (baskytara) a Ronnie Vannucci Jr. (bicí) pocházejí z nevadské pouště, mají dost blízko k britské kytarové scéně.

To ostatně potvrzuje historka někdy z roku 2001, kdy teprve vznikaly zárodky skupiny Killers. V tom čase se Brandon Flowers ocitl na koncertě Oasis a zjistil, že právě tímhle hudebním směrem se chce ubírat. Už tři roky po téhle události vyšlo první album Hot Fuss s hitovkami jako Somebody Told Me nebo Mr. Brightside:


 


A po dalších dvou letech si mohli fanoušci pustit do sluchátek druhou a úspěšnou desku Sam's Town s tracky jako Read My Mind či When You Were Young.

Je jasné, že pravověrní milovníci nářezu si na The Killers moc nesmlsnou. A to ani na předchozích deskách, ani teď. Poslední placka Day & Age je totiž ještě pomalejší a ještě melodičtější než ty předcházející. Mnozí škarohlídové budou mluvit dokonce o ukňouranosti skladeb (Goodnight, Travel Well), někteří budou hnidopišsky vrtat do osmdesátkového soundu (Spaceman).

A taky že jo, všechno je pravda. Je až s podivem, čeho všeho se na téhle desce dočkáme. Asi nejvíc zarazí časté použití syntetizátorů nebo třeba klasických trubek. Když se k tomu ještě přidají karibské rytmy, tak vám zaručuju, že nezůstane stát (I Can't Stay).

Abych pravdu řekl, sám jsem měl po poslechu alba Day & Age takový divný pocit v žaludku. A mám ho pořád. Buď se The Killers rozhodli bez větších okolků vplout do vln mainstreamu, nebo se jen chtěli tak důsledně zamaskovat, že v tom mainstreamu plavou a nikdo si pořádně nevšiml, že tam nemají co dělat.

Ono je už vůbec těžké nějak jednoduše popsat styl Day & Age. Snad je to hudební rozšafnost, s jakou se k jednotlivým skladbám chlapíci postavili. Třeba takový track Joy Ride je podivný hybrid sedmdesátkových Bee Gees a osmdesátkových The Cure. Vážně nevím, co si s tím počít. Jestli takhle zní indie skladba, tak Arnold Schwarzenegger se jednou fakt stane americkým prezidentem… (Ani to ovšem není nemožné.)

Na druhou stranu je nutné upozornit, že některé songy jsou opravdu až moc ukňourané a jakoby nabubřelé (A Dustland Fairytale). Možná to byl záměr, možná ne. Tím nejdůležitějším je pocit z poslechu, a ten je místy dost nepříjemný. The Killers mají naštěstí dar chytlavých melodií a zajímavých hudebních i stylových postupů. Často ale jako by všechno jen smíchali dohromady a vytvořili tak starý song s novými ingrediencemi.

Člověk si musí ujasnit, co pro něj znamenají pojmy kýč nebo vkus. Pokud má tyhle kategorie už dávno rozředěné, může si novou desku The Killers vychutnat a možná u ní i slastně chrochtat. Pro lidi, kteří se někdy kýčem záměrně opájejí, ale právě proto, že vědí, že to je kýč, bude nejspíš Day & Age velkým zklamáním. Občas sice zaslechnou zajímavou hudební pasáž, nikdy se ale nezbaví té podivné trpkosti v ústech.

Záleží jen na posluchači, na kterou stranu hodnocení se přikloní. Buďto si z nás The Killers tímhle prapodivným počinem dělají srandu, anebo to myslí smrtelně vážně. Já osobně se přikláním spíš k druhé variantě, a proto přes občasný pozitivní dojem z desky dávám palec dolů.

P.S. Určitě by stálo za to, podívat se na The Killers naživo. Už jednou u nás byli: v roce 2007 vystoupili jako hlavní hvězda na festivalu Rock for People v Hradci Králové. Z poslechu jejich poslední desky má totiž člověk pocit, že na pódiu nosí třpytivé retro šatičky. Na jednu změnu se ale musíme všichni připravit. Mercuryovský knírek Brandona Flowerse je podle všeho minulostí. Zda je to dobře, nebo špatně, nechám na vás…

Autor recenze: José Armando

The Killers: Day & Age, CD, 46 minut, 24. listopadu 2008 vydal Universal Music

Tracklist:

O1. Losing Touch
02. Human
03. Spaceman
04. Joy Ride
05. A Dustland Fairytale
06. This Is Your Life
07. I Can't Stay
08. Neon Tiger
09. The World We Live In
10. Goodnight, Travel Well
11. A Crippling Blow (Bonus Track)
12. Forget About What I Said (Bonus Track)



www interpreta: http://www.the­killersmusic.com/
http://www.mys­pace.com/theki­llers