Brouci jsou mrtvi. Ať žije požárník!

předchozí další

Je to neuvěřitelné, ale The Beatles už skoro čtyřicet let neexistují. Přesto jeden jejich člen stále skládá a vyprodává stadiony. Ano, Paul McCartney je tu pořád a kupodivu má pořád co nabídnout. Důkazem budiž jeho experimentální projekt The Fireman. Třetí deska Electric Arguments vás přesvědčí, že Paul má prostě talent od Pánaboha.

Hned na začátku se musím přiznat, že muzika The Beatles nikdy nebyla moje srdeční záležitost, i když jsem jejich desky vždycky respektoval a občas i v klubu poskakoval do rytmu jejich písniček. Všechny jejich songy byly hity. To se žádné kapele kromě The Beatles nepodařilo a vsadím se, že už ani nepodaří.

Vedle toho, že díky Beatles je nejen rocková muzika už padesát let přirozenou součástí životů našich rodičů, nás i našich potomků, je nutné zmínit, že přes neuvěřitelný masový úspěch se brouci nebáli ani vyklouznout ze škatulky a experimentovat. Schválně si poslechněte jejich debut Please Please Me a třeba White Album!

Ale obraťme list. Paul McCartney se po rozpadu Beatles vydal na úspěšnou sólovou dráhu. Hrál si povětšinou ten svůj jednoduchý melodický rock'n'roll, do nějž podle momentální hudební vlny zakomponoval to či ono. Někdo jeho desky miluje, jinému jsou ukradené – a to je zrovna můj příklad.

Ale nikdy nezapomenu na videoklip, který ještě v devadesátých letech občas rotoval na MTV a v němž se McCartney spojil s další globální hudební ikonou – Michalem Jacksonem. Vznikl tak track Say Say Say:

Ale budiž. Psala se první polovina osmdesátých let a takových hitů byla tenkrát plná rádia. Jen ten McCartney mi tam prostě nikdy neseděl. Přece jenom propagátor rock'n'rollu a teď najednou pop! Jenže jak říkám, taková byla doba. Mimochodem, schválně si pusťte nějaký videoklip Rolling Stones z osmdesátých let. Myslím, že Jagger a spol. by na tuhle dekádu raději rovnou zapomněli…

Tak jako tak Paul McCartney patří k živoucím hudebním legendám a jeho fanoušci by mu odpustili, i kdyby se dal na stará kolena na hip hop. To se samozřejmě nestane, přesto je nutno uznat, že jeho projekt The Fireman si zaslouží velikou pochvalu.

První deska této občasné skupiny vznikla už na začátku devadesátých let a snažila se posluchačům nabídnout experimentální elektroniku. Důležité je zmínit, že pod nahrávku Strawberries Oceans Ships se tehdy nepodepsal ani McCartney, ani druhý člen formace Martin Glover (na hudební scéně znám jako Youth a člen britských Killing Joke). Druhé album Rushes spatřilo světlo světa v roce 1998 a to už veřejnost věděla, kdo se pod „požárníkem“ skrývá. Ani jedna deska ale extra velkou díru do světa neudělala.

A to se nejspíš nezmění ani teď, kdy si můžeme do svých přehrávačů vložit už třetí kotouč s názvem Electric Arguments. Název desky je přesný. Všech třináct skladeb tu s větší, tu s menší mírou koketuje s elektronikou. A je třeba říct, že většinou úspěšně.

Nevím, čím to je, ale v některých písničkách cítím ozvěnu práce Briana Ena a tím pádem i U2 (například Lifelong Passion). A takových hymnických skladeb je tu samozřejmě daleko víc. Navíc znějí neuvěřitelně čerstvě a svěže. McCartneyho hlas je sice rozpoznatelný, ale přesto vás nerozptyluje. Naopak, přesně zapadá do skladební koncepce a vy se můžete nechat unášet poryvy hudebních experimentů…

Ale pozor! Tohle nejsou experimenty typu „hoď do toho hrnce všechno, co máš po ruce, ono už se to nějak vyvaří“. V případě projektu The Fireman je jasné, že oba cenění umělci při tvorbě přemýšleli a snažili se využít všech svých zkušeností. Navíc je víc než zřetelné, že dokážou vedle sebe naskládat ingredience, které se doplňují a společně vytvářejí plnohodnotnou písničku, jež je dostatečně melodická na to, aby mohla zabodovat u mainstreamového publika, a zároveň přináší něco nového.

Ať už je to inovační pohled na staré dobré jižanské blues (Highway), depresivní písnička a la Nick Cave (Travelling Light), příjemný moderní jazz (Two Magpies), atmosférický ploužáček za doprovodu flétny (Is This Love?) nebo skvělý taneční ambient (Lovers In A Dream).

Je to neuvěřitelné, ale všechny ty skladby dohromady skvěle fungují. Je asi důležité položit si otázku, jaký přínos kdo ze členů The Fireman na desce má. Mám podezření, že vklad mladšího Martina Glovera bude o něco větší. Vždyť spolupracoval s už zmíněnými U2, Primal Scream, Siouxsie & the Banshees, Depeche Mode nebo Erasure. Spoluprodukoval rovněž poslední desku Guns N' Roses Chinese Democracy.

Myslím, že pro pochopení téhle desky je potřeba dát si videoklip k písničce Sing The Changes, který doslová čpí U2 (opět…):

Člověk by řekl, že starého psa novým kouskům nenaučíš, ale opak je tu pravdou! Paul McCartney (1942) a Martin Glover (1960) nám předkládají neuvěřitelnou směsku kvalitní muziky, která sice stojí na léta prověřených rockových základech, ale přesto se jim podařilo obalit ji do svěžího moderního zvuku, který těmhle pardálům můžou závidět všichni ti klučíci a holčiny s akné, kteří se dali na nu rave, elektro, emo a tak podobně…

Vlastně není co dodat. Deska Electric Arguments je skvělá deska. Už teď je mi jasné, že se k ní budu ještě mockrát vracet. Podněcuje spoustu příjemných emocí, kterých není nikdy dost. Je to pohádka, poslouchat album a nechat se okouzlit zvukovou a hudební magií starých druidů. Jasný kandidát na desku roku. A nejen v Evropě nebo USA, ale klidně i na Dálném východě…

Autor recenze: José Armando

The Fireman: Electric Arguments, CD, 63 minut, 24. 11. 2008 vydal One Little Indian

Tracklist:

01. Nothing Too Much Out Of Sight
02. Two Magpies
03. Sing The Changes
04. Travelling Light
05. Highway
06. Light From Your Lighthouse
07. Sun Is Shining
08. Dance ‚Til We‘re High
09. Lifelong Passion
10. Is This Love?
11. Lovers In A Dream
12. Universal Here, Everlasting Now
13. Don't Stop Running