The Prodigy vstali z mrtvých!

předchozí další

Dneska už vlastně legendární kapela The Prodigy vydala v pořadí pátou desku. Invaders Must Die se vrací k tomu dobrému, co na poli taneční hudby vzniklo. Uslyšíme rave, techno i punk. Je to prostě správně naspeedovaná deska!

S Prodigy jsem měl vždycky problém. Já je totiž žral, a asi navždycky budu, takže na objektivitu zapomeňte! Díky nim jsem nejen já propadl kouzlu taneční muziky, která měla v sobě neuvěřitelnou energii a sílu. Ani se tomu nechce věřit, ale už je to sedmnáct let, co na nás vybafli se svou první deskou Experience, která si dosud uchovala svoji živočišnost a provokativnost.

The Prodigy bezesporu patří k nejdůležitějším skupinám devadesátých let. Dost výrazně totiž udávali hudební trendy. Každý, kdo vnímal muziku v druhé polovině devadesátých let, si určitě pamatuje, že tracky The Prodigy a dalších spřízněných bandů jako Chemical Brothers rotovaly jak v rockových klubech, tak i na těch nejtrapnějších diskoškách. Byly prostě všude. Až šly na nervy…

To ale nic nemění na tom, že byli a jsou ikonami globální populární hudby. Po světě nechodí moc lidí mezi patnácti a dejme tomu padesáti lety, kterým název The Prodigy nic neříká. Někdo o nich jen slyšel, někdo si nostalgicky zavzpomíná na staré časy, kdy skákal jak čertík na gumičce, když uslyšel první povědomé beaty. (Všimněte si té tančící máničky. Ano, to je Keith Flint ještě bez svých šílených vlasových kreací.)

Nebudeme tady rozpitvávat jednotlivé desky nebo singly The Prodigy. Stačí, když napíšu třeba Out of Space, No Good (Start the Dance), Voodoo People, Poison, Firestarter, Breathe, Smack My Bitch Up a tak dále…

A co říct k nové desce? Je svižná, nadupaná, energická… prostě naspeedovaná. Je s podivem, že hlavní hlava The Prodigy Liam Hewlett, druhá (Maxim Reality) a třetí hlava (Keith Flint) dokážou i se čtyřicítkou na krku takové zabijácké kousky.

Už otevírací track na desce Invaders Must Die v sobě nese tu rockovou podstatu The Prodigy. Nekompromisní bicí, synthy riffy a občasné deklamace Keitha. Zároveň se zde umně mísí starý rave styl, který kapela propagovala na první desce, s už zmíněnými rockovými postupy, které plně uplatnila na Fat Of The Land. Sice to není žádný extra hit, ale zaručuju vám, že po pár posleších si tuhle skladbu zamilujete.

Druhý kousek Omen nikoho nenechá na pochybách, že ne nadarmo znamená prodigy v češtině zázrak. Ani se nechce věřit, že je rok 2009! Je to úderné, s jednoduchým, ale sakramentsky důrazným rytmem a melodickou linkou, která přece k Prodigy vždycky patřila. Je jasné, že v koncertním provedení to musí být neuvěřitelný nářez:

Třetí Thunder patří k nejlepším trackům na albu. Euforický hymnus, který svou stavbou připomíná hity z druhého alba Music For The Jilted Generation. Z bigbeatového ranku zase Prodigy vytáhli lahůdku v podobě Take Me To The Hospital. Špinavý zvuk a neuvěřitelné rytmické přechody. Tohle je taneční track pro dvacáté první století. Žádné kudrlinky a cingrlátka. Prostě pořádný dupot, rachot a extáze! A komu v životě chybí trocha toho techna, ať si pustí Warriors Dance. Hutné beaty a samply jak z učebnice.

Na závěr ještě jednu poznámku. The Prodigy si vždycky na své desky zvali zajímavé hosty. Na novém albu jim tak na bicí hraje další hudební ikona devadesátých let – Dave Grohl z Foo Fighters (a kdysi dávno z Nirvany). Ten si s chutí zabubnoval v Run With The Wolves a v závěrečné a možná nejlepší skladbě Stand Up. Ta v sobě nese ten britský kytarový a mírně psychedelický sound a zároveň onu breakbeatovou suverenitu. Je to pohodový rozlučkový track, který vám po všem to předešlém běsnění říká: Hele, kámo, všechno je ok, dobře jsme si zablbli a ještě zablbnem, ty parchante!

Autor recenze: José Armando

The Prodigy: Invaders Must Die, CD, 46 minut, 23. 2. 2009 vydal label Take Me To The Hospital

Tracklist:

01. Invaders Must Die
02. Omen
03. Tunder
04. Colours
05. Take Me To The Hospital
06. Warriors Dance
07. Run With The Wolves
08. Omen Reprise
09. World's On Fire
10. Piranha
11. Stand Up