Britské kytarovky na pokraji vyhynutí

předchozí další

Skotská bandička Franz Ferdinand se většinou řadí do kolonky kytarová indie muzika. Samotný termín už je sice poněkud vyčichlý, ale do nějaké přihrádky je přece musíme dát. Tak jako tak, jejich třetí album Tonight si už další večer nepustím…

Nemám nic proti frajtrům z britských ostrovů. Sice všichni vypadají jako kloni, ale co. Velká Británie je přece jenom ostrov, takže se tam po generace mísili jaksi hlavně mezi sebou, určitá fyzická i mentální podobnost je tak vlastně na místě. Na druhou stranu tuhle jednotvárnost vrchovatě vyvažuje kosmopolitní Londýn. Je až s podivem, že Velká Británie dost často nakopává svým velkým bratrům ze Spojených států zadek. V hudbě teda určitě!

Samozřejmě ne každé kapele se to podaří. Stačí si jen vzpomenout, jak se v Americe snažili prosadit třeba takoví Oasis, a nikdy se jim to vlastně pořádně nepovedlo. Naopak občas byli rádi, když odešli z pódia jakž takž bez škrábanců. Úspěch mají v Americe spíše hudební rebelanti typu Radiohead nebo ikoničtí mastodonti jako U2.

Franz Ferdinand není ani jedno z toho. Je to taková příjemná kytarovka, která příliš neexperimentuje a drží se svého kopyta. Před pěti lety se klukům podařilo výrazně zabodovat svým singlem Take Me Out, který se dostal na třetí místo v britské hitparádě:

No a pak už to jelo. Další singly, vydání debutové desky Franz Ferdinand, která vzbudila patřičný ohlas, úspěšné turné a koncerty, nějaké ty hudební ceny, druhé album You Could Have It So Much Better a opět kolečko singlů, turné, ocenění… Prostě klasický příběh mladé úspěšné kapely.

V průběhu těch pěti let, co se Ferdinandům podařilo dostat se na vrchol britské scény, jim samozřejmě narostl počet fanoušků, ale i odpůrců. A teď je otázka, co se stane po jejich třetí desce. Naroste počet jejich nohsledů, nebo přibude spíše popíračů?

Já tvrdím, že za bé je správně, protože nové album Franz Ferdinand nudí. Sice na nás zkouší různé syntezátorové fintičky jako v Lucid Dreams (mimochodem asi nejlepší track), ale to je nezachrání. Snaží se působit živě, energicky a pořád stejně mladistvě jako dřív, jenže skutek utek. Z Tonight nesálá žádná velká emoce, spíše jakási snaha za každou cenu zaujmout. Je zde sice jasná snaha o změnu zvuku a celkového hudebního pohledu na Franz Ferdinand, ale mě osobně to nijak zvlášť nezaujalo. Natož aby mě to nadchlo.

Ono vlastně ani nejde o kytarové songy, protože zrovna tyhle nástroje nijak výrazné party na desce nemají (snad až na poslední Katherine Kiss Me, což je takový folkem nasmrádlý pomaláč). Franz Ferdinand na nás samozřejmě nevytahuje žádný valčík z dob rakouského mocnářství, ale hlavně syntezátory, důrazné basové linky a typický britský frackovitý pěvecký projev. That's all, folks!

Nedá se říct, že by Franz Ferdinand nedokázali napsat neotřelou píseň, která by člověka alespoň s malinkatým ďáblem v těle zvedla ze židle. Ale otázka je, proč si vybrat zrovna tuhle kapelu a tuhle desku. Vždyť takových je spousta. A to je ten hlavní problém. Franz Ferdinand nemají ksicht, který má spousta muzikantsky daleko horších skupin.

Je pravda, že singl Ulysses nezní špatně. Má správně nakoplou gradaci a použití retro zvuků se sem skvěle hodí. Výborně se protíná trošku devadesátkově působící image Franz Ferdinand a moderní mašinky, které vlastně odvedly všechnu tu dřinu. Takže ano, proč ne. Ale v paměti vám to dlouho neutkví:

Hned druhá píseň Turn It On je rovnou na odpis. Indie sound, jaký jsme slyšeli milionkrát. A takhle by se dalo pokračovat dál a dál. Jednoduchá melodie, kolem níž je nabalená jakási happy dance vata plus tleskání rukou jako v No You Girls, což má jaksi podpořit vaši zapojenost do písničky. Fajn. Ale opět něco, co jsme slyšeli milionkrát předtím.

Celé album má naštěstí snesitelných čtyřicet minut, přesto vnímáte určitou nevyhraněnost, nemohoucnost a těžkopádnost hudební produkce Franz Ferdinand. Určitým osvěžujícím dojmem působí například cílená kolovrátkovitost a la Beck v Send Him Away nebo disco hrátky v Live Alone.

Všechno je to ale nedotažené. Jasně cítím ten zatuchlý smrádek, který se poslední dobou začíná z britských ostrovů linout právě kvůli těmto alternativně se tvářícím kapelkám, které tam pořád rostou jako houby po dešti. A nikomu se ještě nepodařilo pořádně je zadupat do země nebo z nich zkusit udělat něco jiného než tradiční indie smaženici.

Autor recenze: José Armando

Franz Ferdinand: Tonight, CD, 40 minut, 26. 1. 2009 vydal Day After

Tracklist:

01. Ulysses
02. Turn It On
03. No You Girls
04. Send Him Away
05. Twilight Omens
06. Bite Hard
07. What She Came For
08. Live Alone
09. Can't Stop Feeling
10. Lucid Dreams
11. Dream Again
12. Katherine Kiss Me