Hudební kolty proklatě nízko

předchozí další

Jiří Burian alias Gregory Finn ze Southpaw se vydal na cestu hudebních experimentů a jako chobotnička si pluje oceánem zvuků a ruchů. Jeho sólové album So Low v sobě odráží snahu o uchopení muziky více chapadly najednou. Bohužel více není vždy lépe.

Frontmanovi pražské kapely Southpaw se nedá upřít touha po objevování nových hudebních postupů a nápadů má přehršel. Základním poznávacím znamením jeho desky je jakési nehmatatelné taneční industriálno, ale vystihnout či nějak jednoduše popsat muziku v So Low je více než obtížné. Burian se rozhodl kašlat na zažité písničkářské kánony. Využívá v podstatě jen základní kostřičku, na kterou podle svého uvážení nabaluje další vrstvy. Hudba v jeho pojetí je hodně ohebná, neuchopitelná a jen občas člověk rozezná kontury klasicky vystavěných písniček.

Je dobře, že se Burian snaží vybodnout na dávno vyčpělá schémata a zkouší muziku oživit. V jeho případě je logické, že si na pomoc vzal mašinky a začal míchat, ne-li pořádně protřepávat. Výsledný koktejl je po prvním doušku takový nemastný neslaný. Pokud ale pijete dál, možná na tu jeho pravou chuť a esenci přijdete. Nebo taky nepřijdete. Nebo možná ani nedopijete. Tolik přísad najednou není úplně košer.

Tak jako tak máme před sebou ambiciózní desku, která – ač produkována v českých poměrech – má velmi slušnou zvukovou stopu. Všechno sedí, žádná výrazně hluchá místa se nedostavují. Jenže…

Burian se rozhodl pro mix. Všechny ingredience vycházejí z kořenů populární hudby, ale jak už bylo řečeno, převahu má elektronická hudba a všechny její odnože. (A je jich tolik, že se v tom ani čert nevyzná.) Přesto je důležité si položit základní otázku: Je tohle cesta z bludného kruhu současného hudebního trhu, který je už tak nepřehledný, že by se člověk vůbec nedivil, kdyby další deska Britney Spears byla těžký industriální underground (akorát v klipech by byly zachovány záběry na sexy prdelky, ňadérka a vábící rtíky)?

Odpověď je velmi jednoduchá. Žádná správná cesta neexistuje. Každý si na hudebním poli dělá a bude dělat, co chce. A my to buď přijmeme a interpreta si poslechneme, nebo na něho hodíme bobek a stáhneme si někoho jiného.

Deska So Low je z pohledu současné situace opravdu takový mišmaš. Občas probleskne zajímavý nápad, kde se daří všechny tu ruchy solidně kočírovat (například skoro až písničkově znějící Parachute), jindy vzniká podivný sulc, který se třepe, i když nikam neběží (vyloženě minimalisticky otravná We are connected). Jenže komu je tahle deska určena? Koho zaujme, když se koukne na video k Feed the fire?

Mě teda ne. Myslím, že by trocha sebekritiky a sebereflexe Burianovi neuškodila. Tím spíš, že jeho domovská skupina Southpaw, která loni vydala novou desku, patří k těm invenčně nejzajímavějším, jakých je v Česku opravdu pomálu. Zkrátka ne vždy se doporučuje moc tlačit na pilu. Často se totiž stane, že něco nevratně přeříznete.

Kolážovitost desky, její přeprodukovanost a možná i Burianova neochota dělat kompromisy, to všechno z ní činí podle mě těžko stravitelné sousto. Jiří Burian rozhodně není žádný začátečník, ale jako by mu chyběl nadhled nebo lépe řečeno kontrolka v hlavě, která by ho upozorňovala, kdy to s tím experimentováním přehání.

Nechci moc spekulovat, kým nebo čím byl autor při točení desky ovlivněný, ale v některých okamžicích lze zaslechnout Depeche Mode nebo poslední sólovku Dave Gahana, jindy zase Trenta Reznora a jeho Nine Inch Nails. I proto se mi zdá, že se deska bere příliš vážně. Trocha odlehčení nikdy nezaškodí.

Proto mi v tuhle chvíli nezbývá než poradit a doporučit Burianovi jiného Buriana. Toho staršího, který patří k našim nejlepším písničkářům a textařům. Jan Burian je sice o nějakou dekádu starší než jeho syn, navíc vizuálně by se hodil spíš do devatenáctého století někam k panu Broučkovi, přesto mu nelze upřít originalitu i na poli moderní hudby:

Takže co říci závěrem? So Low rozhodně není špatná deska. Jen je moc zahleděná sama do sebe a pár povedených tracků to nezachrání. Prostě průměr. Ale to především proto, že Jiří Burian má rozhodně na víc!

Autor recenze: José Armando

Jiří Burian: So Low, CD, 48 minut, 12. března 2009 vydalo Indies

Tracklist:

01. Introducing
02. Devil's dance
03. Feed the fire
04. So low
05. We are connected
06. Prisoners
07. The others
08. Behind the big wheel
09. Words
10. Camel guide
11. Parachute
12. Come back
13. No army