Když nevíte co by, jistě to ví Moby

předchozí další

Po dlouhé době tu máme nefalšovanou melancholii a smutek. Holohlavý vegan z New Yorku se rozhodl své fanoušky emocionálně rozkmitat a nabídnout jim dlaň plnou deprese. Moby a jeho poslední deska Wait For Me budiž důkazem toho, že i pláč může rozveselit.

S Mobym se to má tak… Od památného roku 1998, kdy se díky albu Play stal opravdovou světovou hvězdou na poli taneční hudby, si vlastně může dělat, co chce. A taky dělá. Točí si jednu desku za druhou a míchá styly. Sice už se drží opratí klubového života, přesto rozdíly jsou patrné. Zatímco jeho předposlední deska Last Night se nesla v duchu velkoměstského tanečního reje, Wait For Me hraje na strunu chilloutu.

V podstatě to dává smysl. Když se jde člověk bavit, tak samozřejmě paří, a když dopaří, tak si logicky chce odpočinout. Pak už je jen otázka, v jaké náladě se nachází (nebo jaký výlet má za sebou). V případě nového Mobyho alba je jasné, že po vytancovaném večírku došlo ke krizi. Když člověk Wait For Me poslouchá, úplně cítí tu skepsi a nicotnost předchozího bezmyšlenkovitého řádění. Kamarádi už dávno zmizeli, i ta holka už je pryč, a jedinec tak má možnost ponořit se do svého nitra a popřemýšlet, co se povedlo a co ne.

Tahle deska není určena vlasatým rockerům. Spíš opuštěným melancholickým trpaslíkům, kteří se komíhají tím podivným světem sem a tam, nikde v dohledu žádný pevný bod. Naštěstí existuje imaginace:

Kritický duch jistě namítne, že ty písničky jsou vlastně na jedno brdo. A jo, jsou. Linou se v nepřetržitém řetězci, ale na rozdíl od jiných desek na jedno brdo mají jednu výhodu. Moc neotravují slovní ekvilibristikou a nechávají posluchače vymáchat se v emocích, které deska vyvolává.

Je jasné, že Wait For Me je deska pro určitou příležitost. Nemá smysl pouštět ji babičce k osmdesátým narozeninám ani starší sestře ke svatbě. Když už, tak babičce na pohřbu a sestře po rozvodu…

Mobyho tracky jsou prodchnuty ponurou atmosférou. Odkazují na pomalé songy z alba Play a jsou jejich důstojnými nástupci. Nepřinášejí invenčně nic nového, ale to neznamená, že by byly nudné nebo prázdné. Moby kupodivu zavřel do almary svoje tolik oblíbené staré a dávno zapomenuté černošské zpěváky, jejichž pěvecký feeling vždycky dovedně zapojoval do svých tracků. Občas si vypomůže akustickým nástrojem (Wait For Me), ale většinou si vystačí se svými pověstnými mašinkami.

Co na Mobym zraje jako víno, je jeho cit pro výběr interpretů jednotlivých písniček. V tomto případě jde o zpěvačky Leelu James (Walk With Me) nebo Melody Zimmer (Jltf). Moby evidentně ví, kam sáhnout. Snad nikdy se mu nestalo, že by teskný zpěv neseděl do jeho melancholicky rozvibrovaných skladeb.

Mobyho můžeme vnímat i jako vizuálního umělce. Stačí se podívat na jeho klipy a člověk hned uhádne jeho zálibu v animaci. Potvrzují to i videa k téhle desce. A že ho uznávají i ostatní umělci, dokládá také fakt, že k opravdu depresivnímu tracku Shot In The Back Of The Head mu natočil opravdu depresivní klip opravdu depresivní David Lynch:

Tahle recenze je taková nějaká smutná – a nezachrání to ani rádoby vtipný nadpis. Ale bohužel, přece se nebudem chechtat smutku někoho jiného. Klidně můžem i brečet, ale tak nějak vesele, protože očistně…

Autor recenze: José Armando

Moby: Wait For Me, CD, 52 minut, 29. 6. 2009 vydalo EMI

Tracklist:

01. Division
02. Pale Horses
03. Shot In The Back Of The Head
04. Study War
05. Walk With Me
06. Stock Radio
07. Mistake
08. Scream Pilots
09. Jltf-1
10. Jltf
11. A Seated Night
12. Wait For Me
13. Hope Is Gone
14. Ghost Return
15. Slow Light
16. Isolate