Ať žijí duchové!

předchozí další

Je to neuvěřitelné: Alice In Chains jsou zpět. Myslím, že nikoho za posledních sedm let nenapadlo, že tahle kapela může znovu obživnout. A přece. Duch zpěváka Laynea Staleyho je zpět! Album Black Gives Way To Blue dokazuje, že zázraky se dějí.

Seattle – město na severozápadě Spojených států, jež se stalo na začátku devadesátých let minulého století na pár let hudebním pupkem světa. To když se zjevila svatá čtveřice stylu grunge: Nirvana, Pearl Jam, Soundgarden a Alice In Chains. Kromě neuvěřitelně aktivních a stále dobrých Pearl Jam ale žádná ze zbylých kapel nepřežila přelom tisíciletí. Všichni tušíme, co stálo za rozpadem Soungarden (ego Chrise Cornella), všichni víme, proč skončila Nirvana (drogy Kurta Cobaina), a stejně tak všichni víme, proč i Alice In Chains přestala chřestit řetězy…

Zpěvák Layne Staley se rozloučil s fyzickým bytím 20. dubna 2002. Našli ho po čtrnácti dnech v jeho bytě. Smrt to byla tradičně rock'n'rollová, šlo o drogy. Jeho rozpoznatelný mečivý hlas tak navždycky umlkl a všichni, kdo ho osobně znali, říkali: „Dalo se to čekat.“

Nemá smysl si připomínat, co Alice In Chains dělali za muziku v devadesátých letech. Ale ne proto, že je nuda vracet se zpět! Úplně stačí, když si poslechnete Black Gives Way To Blue. Alice In Chains 2009 je totiž stejná jako Alice In Chains 1992.

Samozřejmě je nutné si uvědomit, že mozkem téhle kapely byl vždycky především kytarista Jerry Cantrell. Jeho kytarový styl je nezaměnitelný: takový táhlý a pomalý, přitom neuvěřitelně výbušný a energický. Ale ruku na srdce, dá se skutečně na Alice In Chains pařit stejně jako na Pearl Jam? Přiznávám, že si to nemyslím. Samozřejmě nejlepší bude si to ověřit naživo, protože Alice In Chains mají v listopadu koncertovat v Praze!

Cantrell vždycky tahal a stále tahá Alici za copy, proto je zvuk i atmosféra současné Alice In Chains tak podobná té před patnácti lety. Navíc je naprosto neuvěřitelné, jak nový zpěvák William DuVall zpívá! Jako kdyby Layne Staley vstal z hrobu a převtělil se. Skutečně! Pusťte si jakoukoli skladbu z nové desky a dáte mi za pravdu.

Právě proto nemá smysl dopodrobna kriticky tohle album zkoumat. Je tam totiž všechno, na co jsme jako teenageři byli zvyklí u původní Alice. Ponuré a depresivní skladby, jejichž texty se točí kolem života lidí mimo ten náš „normální“ svět. Prostě nefalšované peklo, ve kterém si nakonec člověk jede sám (Private Hell). Cantrell používá stejné kytarové riffy, které občas hraničí s heavymetalovými sólíčky sedmdesátých a osmdesátých let, basa Mikea Ineze přesně tlumí ten hlomoz valící se z kytar.

Pokud si chcete udělat obrázek o tom, jak temně zní muzika Alice In Chains, stačí pustit si oba videoklipy, které jsou i vizuálně značně depresivní až strašidelné. Oba tracky (A Looking In View a taktéž Check My Brain) přitom patří k tomu nejlepšímu, co na albu najdete:

Moje americká přítelkyně mi na Alice In Chains říkala, že z nich byla vždycky nervózní a nesvá. Sálala z nich existenciální frustrace a smrt – z jejich muziky, videoklipů, koncertů i samotných hudebníků. Staley i Cantrell byli feťáci, kteří se k tomu veřejně hlásili, a jejich hudba i texty tomu samozřejmě odpovídaly.

Jenže každý, kdo Alice In Chains znal už v devadesátých letech, si určitě pamatuje, že nikdo neuměl tak procítěně zazpívat a zahrát baladu jako právě Alice In Chains. A to platí i nyní. Your Decision je nádherný smutný ploužák, z něhož tryskají emoce. Pusťte to holce v jednu v noci a máte ji! A kdyby náhodou pořád odolávala, zkuste ještě When The Sun Rose Again, a je hotovo.

Je skvělé, že i přes to psycho, které si jednotliví členové Alice In Chais prožili, se dokázali vrátit zpět. Navíc i s duchem Laynea Staleyho za zády. Hudba je o emocích a tahle deska to splňuje jako žádná jiná. Nahoďte proto flanelku, rozpusťte si vlasy jako za starých časů a zmáčkněte tlačítko play. Nebudete litovat. Najednou vám vaše soukromé, notně černé problémy připadnou jako procházka růžovým sadem. Nebo modrým…

Autor recenze: José Armando

Alice In Chains: Black Gives Way To Blue, 54 minut, 28. 9. 2009 vydalo EMI

Tracklist:

01. All Secrets Known
02. Check My Brain
03. Last Of My Kind
04. Your Decision
05. A Looking In View
06. When The Sun Rose Again
07. Acid Bubble
08. Lesson Learned
09. Take Her Out
10. Private Hell
11. Black Gives Way To Blue