Electronic´s not dead!

předchozí další

Občas se na domácí hudební scéně zrodí něco, v co už nikdo ani nedoufal. A ejhle, urodilo se! Midi Lidi budiž toho důkazem. Jejich sound jako by vyplivl stroj času, který měl původně plivat v začátcích devadesátých let. Nebo možná ještě dřív, protože Hastrmans, Tatrmans & Bubáks jsou úkazy zachycené už Josefem Ladou.

Jedno je třeba říct hned na začátku: druhá deska Midi Lidí není pro každého. Pokud vám doma z beden burácí rock a nikdy jste nebyli na taneční party, protože se tam nechlastá, ale fetuje, tak ani nečtěte dál. Tahle muzika není nic pro vás. Nebo naopak čtěte dál a třeba zjistíte, že nelze všechno šmahem odsuzovat.

Kapela Midi Lidi je hudební projekt tří umělců: Prokopa Holoubka, Markéty Lisé a Petra Marka. Z nich nejznámější je asi Marek, který si v devadesátých letech vyzkoušel hranou režii (a nutno dodat, že příliš neuspěl). Vždycky patřil spíš k alternativnímu filmovému proudu, který se s komercí moc často nepotkával. To ale není důležité.

Daleko významnější je skutečnost, že se před pár lety rozhodl založit skupinu, která v předvánočních časech vydala druhé album s pohádkovým názvem Hastrmans, Tatrmans & Bubáks. Je to čirá elektronika, takže je pro recenzenta nesnadné zprostředkovat čtenářům svoje vjemy a pocity. Nejlepší doporučení by bylo zamířit na nejbližší koncert, tak jako u většiny elektro bandiček, ať už české nebo zahraniční provenience. Navíc o koncertech Midi Lidí už kolují legendy. V tom dobrém slova smyslu!

U takového zmechanizovaného a jakoby odlidštěného přístupu k muzice je vůbec nejlepší zbytečně nekecat, nevymýšlet vznosné slovní obraty a prostě jen poslouchat. Tohle je přesně ten typ muziky, u které je třeba zavřít oči a v představách si to zamířit do nejbližšího klubu nebo vyrazit na nějakou zajímavou cestu. Každý podle svého gusta.

I když název desky odkazuje k jakýmsi vnitřním běsům neboli strašidlům, u mě tato muzika vzbuzovala spíše lahodu a pohodu z klidně plynoucích rytmických tónů. Ty se umně zasekávají přesně tam, kde mají, aby daly prostor dalším tónům.

Tohle pražsko-brněnské uskupení mi připomíná spoustu kapel právě z devadesátých let. Od obskurní a dekadentní, a přesto české Vanessy Gun po různé zahraniční bandy typu Underworld nebo třeba Gus Gus. Ono je to asi hodně subjektivní záležitost. Mně holt tahle muzika zní, jako by bublala. Jako by nějaký dýdžej čaroděj míchal v obrovském hrnci hudební lektvar, který občas zabublá jako plnohodnotný filmový track (Lednice), někdy jako ulítlost největšího kalibru (Pouzdro). Hodit Hvězdičko blýskává do elektroniky je prostě neuvěřitelně rozkošné:

Tahle muzika vážně není pro každého. Člověk holt musí být přístupný a otevřít svou mysl zbrocenou výpotky různých hudebních hitparád, kde nám je vše předkládáno jako na talíři: Vyber si z těchhle pěti novinek. Všechno jsou to super písničky, lahodné pro tvé uši, ústa i libido. Tancuj, hraj nebo hoň… Jenže u Midi Lidí to tak jednoduché není. Při poslechu sice můžete dělat, co chcete, ale nebude to nucené. Vznikne to samovolně, z přirozenosti. A možná tak nějak vznikaly i tracky.

Rozhodně je na první poslech slyšitelné, že členové kapely mají rádi filmy. Do mnoha svých skladeb totiž komponují krátké melodie z filmů, seriálů nebo kdo ví čeho (Ježek). Vedle toho mají Midi Lidi rádi coververze, že? Vedle zmíněné Lednice třeba Do člna Miro Žbirky. Písnička dostává úplně nové konktury a člověk, ač nevnímající československý mainstream osmdesátých let, cítí, že to nebylo špatné. Když slyšíte píseň ohlodanou na dřeň, daleko víc vnímáte i text, který kolikrát nebyl tak stupidní, jak se mohl na první pohled zdát. Na druhou stranu předělávka El Fusilado od britské Chumbawamby je nezajímavá a z hlavy vám rychle zmizí jako pára nad hrncem.

Midi Lidi jsou kapela tak trochu sentimentální a možná pro mladší posluchače nečitelná. Těžko říct. Podle bobtnající obliby Midi Lidí to ale nejspíš není pravda. Tahle starobyle ujetá partička, která si z nostalgie koupila hudební programy do počítače a jala se tvořit svoji muziku, prostě jede. Nebo spíš válí. Válí před sebou zvukovou koláž a tou nás oblažuje. A my blaženě točíme kníry jako ti hastrmani, tartmani a bubáci…

Autor recenze: José Armando

Midi Lidi: Hastrmans, Tatrmans & Bubáks, 17. listopadu 2009 vydalo X production

Tracklist:

01. Večer
02. Prop
03. Příběh
04. El Fusilado (Midi Lidi Remix)
05. Lednice
06. Půda
07. Ježek
08. Do člna
09. Morze
10. Po startu
11. Lodníci
12. Noc
13. Strom
14. Mon
15. Pohlednice
16. Pokoj
17. Pouzdro