Našlapaný rock, jak se patří!

předchozí další

Divokej Bill je už dneska prověřená značka. Kdo si chce skutečně užít koncert a pořádně si zaskákat, tahle banda mu to beze zbytku splní. A nejlepší na tom je, že i studiová nahrávka Mlsná zní, jako by se nahrávala přímo na koncertě. Tolik energie pohromadě už jsem dlouho neslyšel.

Kapela, která vyrostla z undergroundu a skončila jako držitelka různých slavičích cen, se vrátila zpět. A je to návrat, ze kterého budou mít všichni její fanoušci radost. Divokej Bill se s ničím nemazlil a vystřelil do světa dvanáct fláků, které z drtivé většiny trefily do černého.

Ani se nechce věřit, že na novém albu pracovali rok! Mlsná totiž působí hrozně autenticky a přirozeně. Jako by se všech osm členů skupiny sešlo v nahrávacím studiu, naladili si nástroje, mrkli na sebe a spustili to. Je jasně slyšet, že kapela je dobře sehraná a že každý ví, co má dělat.

Přitom Divokej Bill poslední roky nezažíval úplně nejšťastnější období. Ústup ze slávy způsobený drogami v kapele, příklon ke komercializaci tvorby, vyměklost v podobě hraní s Čechomorem. Nic proti jejich společnému projektu, obě skupiny patří k tomu nadprůměrnému, co na české hudební scéně máme. Ale přece jenom Divokej Bill i Čechomor znějí líp odděleně. Ať si každý zase hraje na svém písečku. Čechomor ať radostně straší na hradech a Divokej Bill vystřeluje do světa Pecky.

Je neuvěřitelné, jak hřmotně tahle muzika zní, jak je veškerá hudební stopa zahlcena hudebními nápady. Nerockové nástroje vždycky hrály důležitou roli v tvorbě Divokýho Billa. Housle, bendžo, charizmatický hlas a originální texty Vaška Bláhy – to je ten skvělý mix, díky kterému už bezmála deset let i každý hudební ignorant ví, že Divokej Bill není americký kovboj.

Z písníček cítíme, jak moc si nahrávání desky členové kapely užívají. Občas možná až moc. Hlavně některé texty jsou dost prvoplánové (Fčela), ale abych pravdu řekl, já nikdy Divokýho Billa neposlouchal kvůli textům. Na prvním místě vždycky byla ta energie, která člověka nutí hopsat, i když leží s chřipkou v posteli.

Kapela měla taky vždycky čuch na dobré režiséry klipů. Nemá smysl připomínat staré fláky jako Plakala. Nevzpomínejme a raději se podívejme na budoucnost. Takový Batalion je na české poměry skutečné profi video. Navíc je určeno nám chlapům, kteří vždycky rádi zavzpomínají na dětství, kdy si hráli na vojáčky:

Musím říct, že já nikdy nebyl fanouškem pomalých balad typu Malování. Přišlo mi to takové ucourané a nudné. V případě nového alba Mlsná jsem ale všechny pomaláče ve zdraví přežil. Tuhle a Říše snů zní jako Wanastowi Vjecy. A dám klidně něčí ruku do ohně, že Robert Kodym v obou tracích hostuje…

Velkou výhodou téhle desky je skutečnost, že je nahuštěna do relativně krátké časové stopy. Necelých čtyřicet minut uplyne jako voda a musím uznat, že už jsem dlouho neslyšel a necítil takovou koncentraci potenciálních hitů na tak krátkém prostoru.

Ano, je pravda, že Divokej Bill hraje pořád stejně, a i nové album to dokazuje. Pro někoho to může být únavné, poslouchat takovou moderní country verzi hospodského rocku. A to tentokrát myslím v dobrém slova smyslu, ne ve smyslu Alkeholu. Divokej Bill měl vždycky blíž k lidové písničkářské tvorbě. Dokážu si představit, že naše děti si někdy za dvacet let budou jejich songy zpívat u táboráku. Pokud tedy ještě budou vědět, co to táborák je…

Divokej Bill udělal krok správným směrem. Hned od začátku desky na nás pustil kanonádu našlapaných songů, jejichž melodie jsou lehce zapamatovatelné. Asi v půli alba sice trochu ubere na plynu, ale jen aby vše vygradovalo povedenou písničkou na hranici sentimentality nazvanou Pták. A tím v podstatě můžeme recenzi ukončit. Divokej Bill je volnej jak pták. Doufejme, že si tuhle volnost uchová i v dalších letech.

Autor recenze: José Armando

Divokej Bill: Mlsná, 38 minut, 9. 11. 2009 vydalo EMI

Tracklist:

01. Půl pátý ráno
02. Tádada
03. Batalion
04. Pecka
05. Tuhle
06. Laboratoře Delta
07. Fčela
08. Unisono
09. Říše snů
10. Kolíbka
11. Námořnická
12. Pták