Šlitr se v hrobě neobrací

předchozí další

Nebyl to špatný nápad, pozvat si některé originálnější české kapely ke společnému projektu, který vzdává hold padesátému výročí založení Semaforu. Album
For Semafor tak přineslo mnoho různorodých pohledů na hity Suchého a Šlitra. A kupodivu to funguje. Alespoň zpočátku…

Pro fanouška klasického Semaforu to musí být asi těžká soda. Slyšet mnoho slavných hitů v elektronické nebo punkové úpravě, to chce pevné nervy. Naštěstí my, co tu slavnou éru Semaforu nezažili a nejsme tudíž zatíženi předsudky, si můžeme vychutnávat všech dvacet tracků naprosto v klidu a pohodě.

A pohodou je prosycená taky úvodní věc Vyvěste fangle od projektu Dva – taková jakoby typická španělská muzika, která nás důstojně uvede do této kompilace. Hned vzápětí nám zase Vypsaná fiXa připomene, kdo je v současnosti na domácí postpunkové scéně králem. Je to řízná jednoduchá kytarovka, která si na nic nehraje a dá nám zapomenout na příliš rozsochatou poslední desku Vypsané fiXy.

Jedním z vrcholů projektu For Semafor je možná křehká balada V kašně v podání Tata Bojs. Ti tak potvrzují status jedné z hudebně nejinvečnějších kapel české scény a nemění na tom nic ani neslaná nemastná deska s Ahn Triem.

Vůbec nejlepší skladbou na celém semaforském albu je ale známý šlágr Co jsem měl dnes k obědu, který v duchu své elektronické vize pojala kapela Midi Lidi jako oslavu invence a vtipu dua Suchý & Šlitr. Song má totiž moderní pokračování, v němž Midi Lidi velmi trefně popisují současné poměry na české zmrtvělé pop scéně. Po výborném a nedávno vydaném albu tak potvrzují elektronaděje v ně vkládané:

Samozřejmě ne všechno na desce se povedlo. Jaroslav Dušek nebo Petr Nikl si umělecky zaexperimentovali a vyšel jim z toho takový blábolivý odér původní klasiky. Hlavně v případě Niklova Pramínku vlasů je to obrovská škoda. Žádnou extázi člověk nebude pociťovat ani u minutové verze Škrholy od Mňágy a Žďorp, která pokračuje ve šlépějích posledního alba Na stanici polární plného optimismu a životní radosti.

Jeden smutný moment bohužel obsahuje i tahle jinak veselá kompilace. A to když slyšíme Toulavé zpěváky od Ivána Gutiérreze a už zemřelé Zuzany Navarové. Z jejich písničky cítíme skutečnou lásku k muzice, s kterou se snad člověk musí narodit. Věčná škoda Zuzany Navarové.

Ze všech tracků je jasně slyšet pokora a zároveň poklona Semaforu a všichni interpreti se evidentně vypjali k velkým výkonům. Ona to totiž není sranda předělat hity staré čtyřicet let. Některé z nich znají i dnešní teenageři a jsou vnímány jako jakési hymny české populární hudby. Ale nebyl by to Čech, aby to nakonec všechno neshodil.

Allstar Refjúdží Band proto pojal známou skladbu Sluníčko jako jakousi bigbandovou švejkárnu, kdy například první sloka je zpívaná v čínštině. No, proč ne! Experimentovat se musí pořád. Pak ale nechápu, co na výběru dělá Zatrestband, který song Tak abyste věděla pojal naprosto konvenčně a tradičně. Je to Suchý a Šlitr se stejnými aranžemi, jen nahranými v roce 2009. Pomůže snad jen uvědomit si, že píseň zpívají aktéři novodobé verze představení Dobře placená procházka Tereza Hálová a Petr Píša.

Problém projektu For Semafor může být jeho celková délka: sedmdesát tři minut je pro našince příliš. Tak dlouho už se dneska jen někdo dokáže na hudbu plně soustředit. Navíc od poloviny desky jsou zajímaví interpreti vystřídáni až příliš velkou alternativou, která se s původní semaforskou poetikou a hravostí bije… a prohrává.

Jiří Konvrzek nebo už zmíněný Petr Nikl jsou toho důkazem. Jan Štolba Trio se rozhodlo pro akustickou verzi písně Propil jsem gáži a není to ono. Nefunguje to. Recitační zpěv doprovázený improvizační basou a bicími se na Suchého a Šlitra nehodí. To až tesknotou a melancholií prosycená skladba Na shledanou skupiny OTK byla trefa do černého!

Co je však nejdůležitější, je fakt, že muzika stará klidně i půl století dnešní hudebníky stále oslovuje, a je nakonec jedno, jak tento tribute zlatému věku Semaforu pojmou. Producent alba Pavel Klusák tak dokázal, že hudba Semaforu není uzavřenou kapitolou. Teď už se jen můžeme těšit, jak dopadne dokument Miroslava Janeka, který zachycoval, co se dělo při natáčení jednotlivých tracků a jak se v hlavách muzikantů rozvíjelo obrazoborectví už kanonických děl. To vše zjistíme už letos – v roce 2010, tedy v roce, v němž Semafor stále funguje a nejspíš podle vitality Jiřího Suchého fungovat nadále bude.

Autor recenze: José Armando

For Semafor, 73 minut, 23. listopadu 2009 vydal label Klíče

Tracklist:

01. Dva – Vyvěste fangle
02. Vypsaná fiXa – Míč
03. Tata Bojs – V kašně
04. MIDI LIDI – Co jsem měl dnes k obědu / Co já všechno uvedu
05. Jaroslav Dušek & Vizita Band – Modré punčochy
06. Mňága a Žďorp – Škrhola
07. Magnetik & Robert Nebřenský – Blues touhy po světle
08. Ecstasy of St. Theresa – Blázen a dítě
09. Zuzana Navarová a Iván Gutiérrez – Toulaví zpěváci
10. Petr Nikl – Pramínek vlasů
11. Květy – Oči sněhem zaváté
12. Jan Burian & Křehcí muži – Na vrata přibili můj stín
13. Zatrestband – Tak abyste věděla
14. Přemysl Rut – Jsem za mřížemi
15. Allstar Refjúdží Band – Sluníčko
16. Kazety – Krajina posedlá tmou
17. Jiří Konvrzek – Blues touhy po světle
18. Jan Štolba Trio – Propil jsem gáži
19. OTK – Na shledanou
20. Irena a Vojtěch Havlovi – Motýl