Po tomhle půjdou rádia jak slepice po flusu

předchozí další

Kryštof je opět tady. Páté studiové album Jeviště jede po českých a moravských kolejích, občas zažije menší kalamitku a zpoždění, ale nakonec dojede zdárně do místa určení – kvalitního českého popu. Spoustě lidem zmlsaným hudbou ze všech končin světa se tahle evidentně komerční deska líbit nebude. Ale já říkám: lepší Kryštof než Kabát, natož Maxim Turbulenc!

Že to ubíhá, co? Kdo by to byl řekl, že už je to devět let, co naše domácí hudební scéna pohltila mladou kapelu z Havířova. Ta pak s charismatickým lídrem Richardem Krajčem alias českým Bradem Pittem (což je dobrý fór, když jsem to říkal některým Amíkům, tak jen kulili oči) začala atakovat nejvyšší stupínky hudebních žebříčků.

První album Kryštofa Magnetické pole bylo pro mnoho především dívek citovka jako prase. A já se jim vůbec nedivím. Tehdy ještě hubeňour Krajčo na něm zpíval cosi o Lolitě a používal při tom takových slovních obratů, že dodnes nevíme, o čem to vlastně je. Na druhou stranu bylo fajn, že i někdo z komerčního patra české muziky se snažil pracovat s textem, používat metafory, personifikace, oxymorony a tak podobně.

Občas to sice kluci s básnivostí svých textů přehání, ale díky bohu jejich hudba nikdy nesklouzla do vyložených sraček. Žádná jejich deska není pitomá. Navíc mají dar dělat opravdu silné hitovky s výraznými melodickými refrény, které si určitě broukají i někteří pankáči.

Na mě je sice Kryštof až moc vyměklý a čitelný, ale vždycky jsem uznával jeho profesionalitu. Není v Česku moc takových kapel, které si neustále rozšiřují počet svých fanoušků, vyprodávají největší haly v republice a přitom nepodléhají odpornému vkusu některých tuzemských rádií. Nejlepší na tom samozřejmě je, že i ta odporná a páchnoucí rádia po každém novém singlu téhle havířovské bandy nakonec vystartují jak slepice po flusu! A startovat budou i po skladbách z desky Jeviště.

Už první stejnojmenný track Jeviště má jasný hitový potenciál. Mně se dokonce zdá, že je to možná největší pecka na desce. V podstatě baladická věc, která se nebojí využít poněkud nezvyklých hudebních nástrojů a nerytmicky znějících bicích. A vůbec nevadí, že Krajčův hlas nezní úplně nejjistěji. Všechno totiž zachrání refrén, u jehož poslechu se rozechvěje i srdce chladného metalisty.

Když o tom tak přemýšlím, nejspíš právě ony zmiňované refrény jsou to, co Kryštof proslavilo. Nekomplikované a jasné jako facka. Úplně stejný pocit mám i ze skladby cyRáno. Láskyplné tokání do ouška slečny a pak bum! Rozněžnělý refrén, který nenechá jedno oko suché. Chachaři z Ostravy to prostě umí! Možná nejlíp v republice:

Richard Krajčo v rozhovorech tvrdí, že Jeviště je jejich nejlepší deska. Richarde, nevím. Kromě vašeho akustického alba jsem žádnou vaši desku celou neslyšel. Ale znám spoustu vašich hitovek, a to myslím stačí, ne? Podle mě je Jeviště propracovaná deska, která má hlavu a patu. Některé písničky jsou sice trochu otravné a poněkud mimo (DigiHrách), ale v konečném výsledku je to pěkná dvoječka neboli chvalitebně. Na české hudební populární poměry velice slušné ohodnocení. Není to sice můj šálek kafe, ale nikomu se nic hrozného nestane, pokud bude fanouškem Kryštofa a bude navštěvovat jeho koncerty.

Jak už jsem řekl, Kryštof je vcelku čitelná kapela, která zbytečně neexperimentuje. Takový Sedmilhář, Stísněná nebo Malý princ se ale nebojí spojit elektroniku a taneční rytmy například s dechovými nástroji. Není to sice žádná hudební revoluce, ale jako určité oživení jasné plynoucí hudební stopy to jde. Navíc je to i trochu happy, což u Kryštofa nebývá zas tak časté.

Vyložená nuda se dostavuje jen ve dvou případech – při poslechu unylé a roztahané Ukolébavky a nesmyslného DigiHráchu. To je vlastně reakce na dnešní virtuální svět, kdy se všichni potkávají hlavně na facebooku, ICQ, skypu a tak podobně. Je to pravda pravdoucí a chápu, že každý mladý umělec má nutkání k této úchylné komunikaci něco říct. Ale koho to zajímá. Mě teda ne, protože tuhle pravdu už dávno znám.

Každopádně sečteno a podtrženo, Kryštof může být spokojený. Udělal producentsky dotaženou desku, kterou své fanoušky neurazí.

Autor recenze: José Armando

Kryštof: Jeviště, 43 minut, 7. 1. 2010 vydalo EMI

Tracklist:

01. Jeviště
02. cyRáno
03. DuDuDuu
04. Bůhvíkam
05. Sedmilhář
06. Stísněná
07. Ukolébavka
08. DigiHrách
09. Malý princ
10. Molotov
11. OstravSKA balada