Sado maso, sebevraždy. Prostě klasika...

předchozí další

Morbidní a po všech stránkách úchylná kapela s poetickým názvem Vanessa vstala z mrtvých. Po víc jak deseti letech hibernace porodila nové dítko Ave Agony, a dítě rozhodně není neduživé. Ba naopak. Řve, kleje, vzývá satana a libuje si v sexuálních zvrácenostech. Je prostě k pomilování.

Tahle kapela byla divná vždycky. Záměrně si pěstovala kult hnusu a nicoty. Všechno na ní bylo odporné, texty, hudba, celková image čpěla zvratky a sekrety všeho druhu. Asi proto měla už od počátku devadesátých let status jakési hvězdy hudebního undergroundu.

Její elektronika se nepodobala ničemu, co tehdejší česko-slovenská scéna nabízela. Bylo to po čertech tvrdé EBM, tedy Electronic Body Music, které si zakládalo na hluku a zdánlivém hudebním chaosu. Byla to ta nejdrsnější odnož taneční muziky. Značně odosobněná, všechno bylo hnané přes syntetizátory a nekompromisní jednoduché beaty.

Jenže devadesátá léta už jsou dávno za námi, dokonce i první dekáda nového tisíciletí zmizela v propadlišti dějin. A jelikož svět stále existuje, lidstvo se nepozabíjelo a civilizace úplně nezdegenerovala, Vanessa se rozhodla s tím něco udělat. Vzpomněla si na staré dobré časy a vyrazila do boje proti všem. Ústřední trio Samir Hauser, Daniel Rodný a Moimir Papež sice zestárlo, ztučnělo a prořídla mu kštice, zápal pro věc ale nezmizel. Jestli se jim i tentokrát podaří prokopat se ven, je ale ve hvězdách:

Každopádně syrový zvuk a nekompromisní texty zůstaly. Někomu Vanessa nevoněla před lety a je jasné, že mu nebude vonět ani v roce 2010. A že i nyní, dvacet let od převratu, není ještě demokracie a tolerance v české kotlině plně usazená, potvrzuje skutečnost, že kulturní redaktor České televize Otakar Svoboda nedávno odmítl pustit klip Ahoj, chcípni!, protože byl prostě moc.

Kapela, která byla přímo v televizním studiu, to samozřejmě nesla se značnou nelibostí. Ale vlastně by se měla tetelit radostí. I teď vyvolává kontroverze a odmítání! A o to jde. Šokovat publikum a ukázat mu odvrácenou stránku světa.

Když se člověk opravdu zamyslí, zjistí, že je dobře, že někdo dělá nekompromisní hudbu bez jakýkoliv morálních mantinelů, porušující všechna komerční tabu. Ave Agony holt není muzika pro tuzemská rádia a předpokládám, že ani na Óčku jejich už zmíněný singl Ahoj, chcípni! moc nezabodoval. Bůh ví proč. Nebo Satan?

Pokud jde o jednotlivé tracky nového alba, nebudu některé vyzdvihovat na úkor druhých. Všech třináct skladeb je vystaveno na podobném základě. Syrová elektronika, do které Hauser zpívá a křičí svoje texty o hnusu a tak dále. Zatímco ale třeba takoví Rammstein se snaží taky šokovat a používají k tomu vedle záměrně provokativních pornovideoklipů i podobné hudební postupy založené na elektronice, naše Vanesska si vystačí s daleko jednodušším půdorysem. Stačí jí nihilistické texty, které se mnohokrát trefují do černého. Svět totiž často připomíná spíš filmy Davida Lynche než filmy Stevena Spielberga.

Nejdůležitější ale je uvědomit si, že umění je také klam. Znázorňuje sice realitu, ale jednotlivé úhly pohledů se od sebe značně liší. Vanessa se rozhodla pro temnotu, satanismus, drogová doupata, amorální sexualitu. A přitom jednotliví členové kapely si s největší pravděpodobností po úspěšném koncertě, na kterém poslali spousty diváků do píči, otevřou doma láhev s mlíkem, zakousnou keksík a pustí si Simpsonovy. A tak to má být.

Autor recenze: José Armando

Vanessa: Ave Agony, 54 minut, 5. 12. 2009 vydalo X Production

Tracklist:

01. Satanova pomsta
02. Spolkni ďábla
03. Chci Zmizet
04. Ahoj, chcípni!
05. Mukamba
06. Fízl na speedu
07. Nechtěná magie
08. Den, kdy jsme ztratili koule
09. Primitiv
10. Zrcadla
11. Melodrama
12. Smrad z lidí
13. Babylon