Hip hop z kavárny

předchozí další

Dva intelektuálové z Podještědí BPM neboli Básníci před mikrofonem vydali po třech letech druhé album: Horizonty. Pravověrný hiphoper se asi při poslechu poblije, ten nepravověrný si bude v klidu do rytmu podupávat.

Už delší dobu tvrdím, že hip hop umírá. Nejen v USA, ale i v Česku se z něj stal mainstream přitažlivý hlavně pro teenagery. Opakují se populární a komerčně fungující floskule typu: „Já jsem boss a ty seš bos, já mám kotel prachů, ty jen prdíš z hrachu.“ Prostě plácání egoistických sraček, které se mnohokrát ani nerýmují. Někomu to odpustíte (Rytmus), někomu ne (50 Cent). Tak jako tak je to stejný typ hip hopu, který vedle nabubřelých textů hodně čerpá z moderních trendy soundů a la r´n´b. Fajn, ale nic pro mě.

Na druhou stranu vždycky, když se nějaký trend přetrendí, začnou se hledat nové cesty a možnosti, jak za to vzít jinak. A pak se třeba i u nás objeví rappeři nebo lidi, kteří už vlastně ani nejsou rappery, a ti to právě zkoušejí jinak. A třeba tak, že si hrajou na intelektuály a básníky. Což může pro část posluchačů znít přitažlivě. Hlavně teda pro holky nebo pro vysokoškoláky, kteří si sami na intelektuály hrajou.

A pak jsme tady my – ani holky, ani pseudointelektuálové. Prostě obyčejní týpci, kteří jsou otevření všemu a všem. A nám proto udělá radost deska, jako jsou Horizonty. Žádný zásadní zlom to není, ale je to konečně něco jiného. Je to profi, ale přitom sami rappeři neumějí ani pořádně frázovat, ani nemají pořádný sexy hip hop sound. Přesto si řeknete no a co! Hlavně když to funguje a dá se tomu alespoň trochu věřit.

A co je lepší, nikdo vám nic necpe až do mozku, ale pěkně v pohodě vás hodí do klidu a vy konečně pochopíte, co to je chill:

Samozřejmě, musíme to brát všechno s rezervou. Básníci před mikrofonem se sice snaží o texty hlubší, možná dokonce přímo o básně, ale kdo to dneska umí? Richard Krajčo a jeho Kryštof? Těžko. Možná Tomáš Hanák, možná Xavier Baumaxa. Ale skutečného básníka jen tak nenajdete. Jsou velmi dobře schovaní. Ale prej se i tady u nás pořád potulujou…

BPM se nikde nepotulují. Zkusili to komerčně a vyšlo to. Jejich klipům se daří v hitparádách, na jejich koncerty se taky chodí, takže můžou být spokojení. Problém bohužel je, že i když zkusili domácí tlející hiphopovou scénu přesadit někam jinam, úplně stoprocentně se jim to nepodařilo.

Nová čerstvá hiphopová kytička tak sice roste, není ale vůbec jisté, jestli předčasně neodkvete. A důvod? Jednotvárnost. Pusťte si Horizonty dvakrát po sobě a pořád ještě nebudete rozeznávat jednotlivé tracky od sebe. Nebo porovnejte videa ke skladbě Chill a Horizonty. Je to kurva stejný!

Takže je to hodně o duševním rozpoložení posluchače. Muzika BPM je totiž stejná, využívá stále podobné hudební postupy, jako jsou melancholicky znějící klavír nebo kytara. Texty jsou teskné, třikrát se v nich objeví slovo kurva a pojednávají o jakési prázdnotě.

Přesto všechno dávám plný počet piv, protože i když se tahle hudba hodí spíš do kavárny než do hospody, mně udělala radost. Pořád lepší uvěřitelný kavárenský hip hop než ten nabubřelý a zahleděný sám do sebe.

Autor recenze: José Armando

BPM: Horizonty, 45 minut, 12. 12. 2009 vydalo BPM Records

Tracklist:

01. Chill
02. Horizonty
03. Doba je jenom jedna (feat. Kato)
04. Hlídky nocí
05. Kavárenský anonym
06. Cesta Florencie – Řím (feat. Habbiel)
07. Vlci a lvi
08. Trhák
09. Příběhy z předměstí (feat. Lyrik)
10. Heroica (feat. DJ Wich)
11. Elegie
12. Larry
13. Černá s bílou