Beatles nikdy nezemřou!

předchozí další

Tak tohle jsem vážně nečekal. Beatles nikdy nebyli moje krevní skupina. Vždycky jsem je respektoval, ale že bych si doma pouštěl jejich desky, to ani náhodou. A najednou, v roce 2010, poslouchám desku Y Not, kterou si nadělil k sedmdesátinám Ringo Starr. A chrochtám u toho blahem!

Všichni víme, kdo je Ringo Starr. Ten nosatý bubeník z Beatles, který vždycky působil jako největší pohodář v kapele. Stačí se kouknout na některé klipy nebo filmy, které ve zlatých šedesátých letech tahle liverpoolská kapela natočila. Ale nikdy by mě nenapadlo, že Beatles ještě mají co říct. Jejich éra je přece dávno pryč. Starší generace sice ještě stále protáčí vinyly s jejich největšími fláky, ale upřímně mi řekněte, kdo mladší čtyřiceti let Beatles poslouchá? Odpověď je jasná. Skoro nikdo.

Jenže jednou za čas se jednotliví členové Beatles ozývají. Ať už je to v rámci nějakého výročí nebo turné nebo kdovíčeho. Anebo se rozhodnou vydat si desku. Můžou si to dovolit. I kdyby se neprodala ani jedna placka, Ringo Starr ani Paul McCartney se z toho rozhodně nezblázní.

Jenže ta největší sranda teprve přijde! I když pánům táhne na sedmdesát, jejich alba znějí opravdu moderně a živě. Není to žádná recyklace Beatles. I když samozřejmě ty základní hudební postupy se nemění – jsou to jednoduché čitelné písničky, které se libě nesou éterem.

Je to vážně vtipné. Zhruba před rokem a čtvrt jsem nazval recenzi tehdy nového alba Paula McCartneyho Brouci jsou mrtví. Ať žije požárník! Bože, jak jsem se mýlil. Beatles jsou pořád s námi a nikdy nezemřou. A zatímco McCartney se vydal na dráhu jakéhosi experimentálního hledačství (a evidentně našel, co hledal), Ringo Starr si jede svoji lajničku. Krátké melodické songy, které dojmou i metaláckého ignoranta.

Nebudeme si nic nalhávat. Ringo Starr není žádný extra zpěvák. Přesto jeho hlas dokáže vytrénované ucho kdejakého přísného kritika uchlácholit. Těžko říct, čím to je. Možná tím, že z písniček cítíme, jak si to Ringo užívá. Navíc je potřeba říct, že Y Not je jeho první deska, kterou si sám i produkoval.

Samozřejmě při poslechu zjistíte, že je to trošku návrat v čase. Nedivme se tomu. Na desce se podíleli lidi jako Dave Stewart z Eurythmics, Joe Walsh z Eagles, Benmont Tench z Tom Petty and The Heartbreakers nebo Richard Marx, slavný to písničkář z přelomu osmdesátých a devadesátých let (Mystery Of The Night). Vedle toho tu ale máme třeba dvaadvacetiletou zpěvačku Joss Stone (Who’s Your Daddy).

Vůbec nejslavnějším hostem je samozřejmě sám sir Paul McCartney, který si s Ringem zazpíval v pilotním singlu Walk With You:

Jo, je to takový návrat domů. Všech deset písniček pěkně plyne. A vyzařuje z nich pohoda a možná i radost ze života. Občas jsme svědky melancholického ukápnutí slzy jako v The Other Side Of Liverpool nebo právě Walk With You, ale jinak je to fakt pohoda. Pusťte si třeba úvodní Fill In The Blanks. To je čirá radost ze života. Hudebně i textově. A není to skvělé, když vám tohle předkládá vlastně už děda?

A takhle bych mohl pokračovat. Tahle deska je skutečně nabita optimismem. Zbytečně neexperimentuje. Kromě indického výletu v Y Not, což je možná vzpomínka na spoluhráče George Harrisona, který jednu dobu bez sitáru nevystrčil hlavu z baráku…

Pokud mi ještě stále nevěříte, že tohle je jedna z nejpozitivnějších desek poslední doby, jděte do Everyone Wins. Už název odkazuje k tomu hlavnímu: nikdo není looser, jen je potřeba hledat. A co třeba nostalgická skladba Peace Dream? Je to sice dnes už trochu vyčpělá agitka o touze po světovém míru, ale už ty jasné odkazy na posledního do party Johna Lennona mluví za vše.

Navíc kdo jiný než bývalý člen Beatles má právo zpívat o míru. Vždyť už v šedesátých letech se o tohle pábitelství Beatles snažili. A měli důvod. Stály za nimi masy fanoušků. Teď už sice tyhle masy prořídly a spíš spokojeně klimbají u kamen, pořád ale jsou.

Já sám se musím přiznat, že pokud by se Ringo rozhodl vyrazit na turné a zavítat i k nám, neváhal bych! Vidět ty nakoplé důchodce kolem sebe, jak rytmicky kmitají umělými klouby a vedle nich křepčí jejich vnoučata, to bude zážitek. A tohle myslím upřímně. Protože právě muzika, jako je na desce Y Not Ringo Starra, dokáže alespoň na čas připoutat lidi k sobě.

Autor recenze: José Armando

Ringo Starr: Y Not, 37 minut, 1. února 2010 vydalo Universal Music

Tracklist:

01. Fill In The Blanks
02. Peace Dream
03. The Other Side Of Liverpool
04. Walk With You
05. Time
06. Everyone Wins
07. Mystery Of The Night
08. Can't Do It Wrong
09. Y Not
10. Who's Your Daddy