Depka, na kterou se vždycky těšíme 2

předchozí další

Tohle už je obehraná písnička. Bristolská kapela Massive Attack si opět dala na čas (tentokrát celých sedm let), než vydala novou desku pojmenovanou po jednom německém ostrově Heligoland. A obehraná písnička je i to, že opět potvrdila, že album patří k tomu nejlepšímu, co se za poslední roky urodilo.

U kapel jako Massive Attack by se mělo zakazovat psát o jejich minulosti, protože to je ztráta času. Ale jelikož mi hraje do karet samotný fakt, že čtete tuto recenzi, tudíž jste na internetu, který je sám o sobě z devadesáti devíti procent ztrátou času, budu neohroženě pokračovat dál.

Massive Attack jsou legenda, která vymyslela nový hudební styl trip hop, jejž prakticky uvedla v život v roce 1991 albem Blue Lines. Je zajímavé, že i když je to už skoro dvacet let, tahle deska zní stále moderně. To neumějí ani U2, ani Depeche Mode!

Je zvláštní, že Robert Del Naja a Daddy G, tedy základní kameny Massive Attack, mají stále chuť tvořit. Trip hop jako takový je už v podstatě mrtvý žánr, jehož postupy se jen umně dál využívají. Nikdo ale neumí dát basové lince takovou valivou dunivost jako právě Massive Attack, nikdo neumí z hostujících umělců vyždímat tolik rozjitřených emocí jako právě Massive Attack. A takhle bychom mohli pokračovat dál a dál.

Ale teď už k Heligolandu. Není to tak převratné jako Blue Lines, není to tak košaté jako Protection, není to tak expresivně temné jako Mezzanine a není to tak novátorsky experimentální jako 100th Widow. Ale je to od všeho něco.

Nebudeme se zmiňovat o skladbách jako Pray For Rain, Splitting The Atom nebo Psyche, které Massive Attack svým fanouškům nabídli už na podzim, kdy vydali digitální čtyřpísňové EP Splitting The Atom a vyrazili na turné, během něhož se zastavili také v Praze.

Všechny tracky sice nejsou excelentní, což je u Massive Attack s podivem, přesto každý z nich má jakousi vnitřní sílu, kterou nejspíš doceníte až po více posleších. Tahle kapela se totiž nebojí experimentovat a nabízet nové možnosti uchopení hudby jako takové. Zdánlivá disharmonie se tak začne pomalu slévat v jednu velkou melodickou smršť, kde je do dokonalosti vypilovaný skutečně každý tón:

Je jasné, že tohle si nebudete pouštět uprostřed léta, kdy vám bude do oken foukat slaný vítr z nedalekého Sargasového moře. Možná tak večer, až zjistíte, že vás vaše přítelkyně opustila kvůli jednomu tmavovlasému domorodci a rozhodla se zůstat s ním. To pak jo! Ale pozor na kuchyňské náčiní, podřezat se dá i umělohmotnou vidličkou. A pokud si při tomto zoufalém aktu budete navíc pouštět Massive Attack, je možné, že i vidlička sama spáchá sebevraždu skokem na plápolající svíčku.

Jak už jsem zmiňoval, Massive Attack mají čich na hudební hosty, které vždycky vyberou naprosto dokonale, což se opět potvrdilo i na Heligolandu. V Saturday Come Slow si to prozpěvuje Damon Albarn z Blur nebo projektu Gorillaz, který z Massive Attack rovněž čerpá.

Vedle něj svůj vokál propůjčila třeba Martina Topley-Bird, Tunde Adebimpe z TV On The Radio, americká písničkářka Hope Sandoval, Guy Garvey z Elbow a nezpívající kytarista Portishead Adrian Utley. Většinu písniček mixoval mistr svého oboru Mark „Spike“ Stent, jehož služby využívají vedle Björk nebo Depeche Mode i takoví umělci jako Take That nebo Britney Spears.

Za vůbec nejlepší skladbu alba považuju Paradise Circus s hostující Hope Sandoval. Ta totiž potvrzuje jednu známou a už stokrát potvrzenou pravdu, že v jednoduchosti je síla. Tenhle track si k dokonalosti pomáhá něčím tak jednoduchým, jako je rytmycké tleskání. To je navíc doplněno komorně a lehce znějícím klavírem. A hitovka je na světě!

Je však nutné zmínit ještě jedno jméno, a to je Horace Andy. Tento Jamajčan je v podstatě dalším členem kapely a i na Heligolandu má jeden nesmrtelný song – milostný Girl I Love You. I zde platí, že stačí jen jedno: třeba využít disharmonicky znějící žestě. Jak prosté…

A pak jsou tu samozřejmě i skladby jako Rush Minute nebo Atlas Air, u kterých si rvete vlasy a snažíte se pochopit, odkud tahle bristolská legenda bere tu neuvěřitelnou emocionální sílu. Ať mi nikdo netvrdí, že na Heligolandu…

Autor recenze: José Armando

Massive Attack: Heligoland, 8. února 2010 vydalo EMI/Virgin

Tracklist:

01. Pray For Rain
02. Babel
03. Splitting The Atom
04. Girl I Love You
05. Psyche
06. Flat Of The Blade
07. Paradise Circus
08. Rush Minute
09. Saturday Come Slow
10. Atlas Air