Když dva dělají totéž, není to totéž

předchozí další

Bývalý frontman populární americké crossoverové kapely System Of A Down Serj Tankian si pro nás přichystal další zajímavý projekt. Za pomoci filharmonického orchestru přezpíval svůj tři roky starý debut: Elect The Dead Symphony potvrzuje, že je skvělý zpěvák – a možná ještě lepší aranžér.

Serj Tankian je bezpochyby jedním z nejzajímavějších zpěváků současnosti. Ještě jako frontman System Of A Down na přelomu tisíciletí definoval žánr tvrdé rockové muziky, která se nebojí experimentovat s jakýmkoli žánrem a hudebními postupy. Muzika jeho domovské skupiny byla vždycky agresivní a tím, jakým způsobem mísila žánry, i nečekaná.

To už je ale minulost. Tankian se vydal na sólovou dráhu a jeho prvotina Elect The Dead patřila k tomu lepšímu, co před třemi lety v oblasti rocku vzniklo. Bylo z ní sice cítit, že odpoutat se od dřívějšího stylu není žádná legrace, ale Tankian se rozhodně vydal správným směrem. Jeho tracky byly vždycky velmi emocionální a neprvoplánové.

To platí i o jeho posledním projektu Elect The Dead Symphony, který byl natočen při Tankianově vystoupení v aucklandské Town Hall na Novém Zélandu, kde spolu se sedmdesátičlennou filharmonií odehrál čtrnáct písní.

Takováhle deska se velmi špatně hodnotí, protože jiná věc je, když jste přímo u toho a sedíte v hledišti, a jiná, když album posloucháte zprostředkovaně na cédéčku nebo empétrojkách. K desce byl navíc pořízen i video záznam v HD kvalitě, což je poslední dobou snad ještě populárnější slovo, než bývalo svého času třeba jméno Britney Spears. DVD taky obsahuje raritní a důvěrné záběry ze zákulisí a zároveň rozhovor s Tankianem a některými členy aucklandského filharmonického orchestru.

Základem alba je přesto muzika – a ta zní monstrózně. Jasno má posluchač už při první skladbě Feed Us, v níž Tankian zpívá, jak jsme u něj zvyklí, a navíc se k němu postupně připojuje kytara a nakonec celý orchestr. Zní to jak z nějakého hollywoodského blockbusteru. Představte si třeba, že Bruce Willis neumřel při záchraně planety na asteroidu v Armagedonu, ale že to nějak přežil a vrací se zpět na zem, kde zrovna vrcholí zkáza světa, protože je rok 2014. A Bruce zastaví deset kilometrů vysokou tsunami silou myšlenky. A právě v tom okamžiku nastupuje Tankian s orchestrem…

Samozřejmě přeháním, ale pravda je, že spojení Tankianova pěveckého umu s orchestrem skvěle drží pohromadě. Ale ne každému to asi bude po chuti. Třeba jeden z novinkových tracků, který by se měl objevit i na novém Tankianově albu Music Without Borders, zní ujetě. Gate 21 možná bude fungovat ve spojení s klasickými bicími, kytarou a spol., v podání s orchestrem ale až moc vyniká Tankianův hlas. V některých pasážích zpívá dokonce tak vysoko, že je to pro mě za hranicí snesitelnosti. Navíc tím, že v podstatě přezpívává už známé songy, nemá vás moc co překvapit. Až na ty aranže…

A opět říkám, člověk by musel být přímo na místě, aby docenil kvality koncertu. Když se podíváte například na Empty Walls, což je možná Tankianův největší hit z jeho debutu, a vidíte, jak to na pódiu prožívá on, orchestr i diváci, mrazí vás. A to je samozřejmě dobře:

V některých skladbách Tankianova angažovanost skvěle zapadá do aranží. Klavír, kytara a jeho zpěv, to je chvílemi smrtelná kombinace. Dokazuje to například Honking Antelope nebo hned další Saving Us. Jenže na druhou stranu je nutné říct, že kombinace orchestru a tvrdé muziky je už trochu otřepané klišé. Od dob Metalliky už přece jen uplynulo hodně času a z původně výlučného hudebního svátku se stal obyčejný všední den.

Na druhou stranu Serj Tankian je zajímavější umělec než právě zmíněná Metallica, která se dávno zacyklila a nejlepší léta už má za sebou. Využití orchestrálních aranží tak má v Tankianově podání přece jen vyšší přidanou hodnotu. Už to není pouhý hudební přepis z jednoho žánru do druhého. Zatímco Metallica nebo u nás Lucie i v koncertním sále zněly stejně, Tankianovi se občas daří vytvořit jakoby novou skladbu. Třeba Falling Stars zní v novém provedení líp než v původním.

Dokazuje to fakt, že tento americký zpěvák je dobrý skladatel. A hlavně, že mu není cizí žádný žánr. Takže – dobrá práce!

Autor recenze: José Armando

Serj Tankian: Elect the Dead Symphony, 8. března 2010 vydal Warner Music

Tracklist:

01. Feed Us
02. Blue
03. Sky Is Over
04. Lie Lie Lie
05. Money
06. Baby
07. Gate 21
08. The Charade
09. Honking Antelope
10. Saving Us
11. Elect The Dead
12. Falling Stars
13. Beethoven’s C**t
14. Empty Walls