Chinaski smrt přežili

předchozí další

Smrt Pavla Grohmana z téhle desky cítíte. Písničky se sice tou tragédií přímo nezabývají, ale je to tam. Hudba Chinaski se ale jinak výrazně neproměnila. I album
Není na co čekat je dobrá popová muzika. Nic víc, nic míň.

Jestli někdo čekal, že po smrti bubeníka, textaře i manažera Pavla Grohmana dojde k nějaké zásadní proměně hudebního rukopisu jedné z nejoblíbenějších českých kapel… tak nic takového se nestalo. Chinaski sice říkali, že na nové desce přitvrdí, ale k tomu rozhodně nedošlo. Možná některý song působí trochu víc drsňácky, jako například Kérka, ale to je jen takové zdání. A to, že v textu zazní slovo „čurák“, to už dnes asi taky nikoho moc nešokuje.

Přiznávám na rovinu, že nejsem extra velkým fanouškem skupiny Chinaski. Líbila se mi ale jejich první deska, která mi přišla docela alternativní a zároveň komerční. Alternativní Chinaski už dávno nejsou, komerční ale zůstávají. A to nemyslím špatně. Proti střednímu proudu nic nemám.

Navíc tahle kapela se nikdy publiku nepodbízela. Hrála si ty svoje chytlavé melodické písničky a nabalovala na sebe čím dál víc fanoušků. A těch neubývá, protože jak stárnou Chinaski, stárne i jejich publikum. A je pravda, že Chinaski se občas stávají mluvčími své generace. Vždyť kdo tak zprofanoval slovní spojení „Husákovy děti“?

Z nové desky Není na co čekat bude asi většina znát singl Spáč, který už nějaký ten čas úspěšně rotuje v českých rádiích a video je zas každou chvíli k vidění na televizních obrazovkách. Je to dobrá písnička, která v sobě skrývá jakousi generační výpověď. Má lehce zapamatovatelnou melodii i úderný refrén, prostě typičtí Chinaski:

Lze říct, že všechny písničky jsou si hodně podobné. Minimálně tematicky. Jak už jsem zmínil, spodní tón většiny skladeb je melancholický, nebál bych se slova smutný. Michal Malátný a spol se se smrtí svého druha určitě ještě ne zcela vyrovnali, což je pochopitelné. Pokud s někým trávíte tolik let, ta bolest jen tak nepřejde.

Chinaski se ale s nepřízní osudu vyrovnali se ctí. Nejsme svědky žádných srdceryvných, sentimentálních songů. Je ale pravda, že třeba písnička Šatna je prodchnutá vzpomínkami na Grohmana, a je nám jasné, že to jedno volné místo v šatně už asi navždy zůstane neobsazené.

Chinaski se zároveň pustili do experimentů, ale v rámci určitých mantinelů. Ať už textově nebo zvukově. Například v tracku Digitálně si vzali na paškál současný boom sociálních sítí a vůbec internetu jako takového. Jenže – dopadlo to podobně jako nedávno u Kryštofa, který na své poslední desce tenhle fenomén taky kritizoval. Je to jen mlácení prázdné slámy. Navíc Marpovo rapování se k Chinaski prostě nehodí.

Ostatně vkládat elektronické efekty do čistokrevného rock popu taky není úplně nejlepší nápad. Já říkám: Ševče, drž se svého kopyta, tak jako se Chinaski držel svého péra!

Autor recenze: José Armando

Chinaski: Není na co čekat, 46 minut, 8. 9. 2010 vydal Universal

Tracklist:

01. 3 pasty
02. 7 hříchů
03. Spáč
04. Kérka
05. Artisté
06. Jak mám ti říct
07. Kompy
08. Takmer svätý
09. Obloha
10. Digitálně
11. Sen 1996
12. Hádalo se…
13. Šatna