Tohle není kočkopes, ale potkanokomár!

Tohle je zase pěkná zoufalost. Linkin Park už asi roupama nevědí co by, tak se rozhodli experimentovat. Asi. Ale není to jisté, protože v jádru je to pořád stejná komerční srágora. A Thousand Suns vám tváře rozhodně nerozzáří, ba naopak. Bude z vás pršet vztek.

Říkám to na rovinu, chlapíci z Linkin Park mi nikdy nepřirostli k srdci. Vždycky jsem je považoval a po poslechu jejich nové desky i nadále považuju za komerční pop, který si hraje na alternativní rock. Nepopírám, že mají čich na hity, které se přesně hodí do konceptu současných hudebních stanic a la MTV. Nekonfliktní, podbízivé tracky, v nichž jednotliví interpreti poukazují na bolístky současného světa, ale bohužel jsou tak zahledění sami do sebe, že si neuvědomují, jak směšní u toho jsou.

Když poslouchám A Thousand Suns, automaticky mi vyběhne podobně mimózní emo kapela 30 Seconds To Mars, která už to dotáhla na parodování sebe sama. Jednou za pět let se těmhle narcisům podaří vydat zajímavou písničku, což jim neuvěřitelně stoupne do hlavy, a oni si myslí, že sežrali všechnu moudrost světa.

Linkin Park jsou něco podobného. I když tuhle americkou šestici neposloucháte, nějaký klip nebo song si určitě vybavíte. A že jsme u těch videí: Linkin Park jsou přesně ta kapela s neuvěřitelně nabubřelým egem, a podle toho vypadají i jejich videoklipy. Spousta zpomalených záběrů, furt tam něco vlaje v poryvech větru, občas mlha, aby to bylo tajemnější, a do toho se hlasitě skučí a rapuje. No děs, co vám mám povídat. A teď se schválně sami mrkněte na jejich nové video:
 


Na druhou stranu musím uznat, že některé hudební momenty v jejich skladbách mě dokázaly vzít – a teď mluvím vážně – za srdce. Je možné, že občas prostě podlehnu emocemi nabytému tracku. Linkin Park mají jednou za čas světlý moment, kdy souhra bicích, kytar i toho piana sedí. A takových miniaturních okamžiků se dočkáme i na jejich nové desce. Bohužel ani v jednom případě to netrvá dlouho. Většinou to zabije neuvěřitelně podbízivý refrén, který zní jako od nějakého sladkého boybandu z devadesátých let.

Vlastně by mě dost zajímalo, kdo jsou fanoušci Linkin Park? Puberťačky, které lehce podlehnou mámivému video pozlátku valícího se ze všech myslitelných médií, nebo už dospělí chlapíci, které si Linkin Park získali už na začátku své kariéry? Jsem si ale jistý, že jejich obdivovateli nemůžou být pravověrní rockeři, ať jim je patnáct nebo šedesát, protože tohle prostě nemá s rockem nic společného. Všechny písničky jsou podivný hybrid diska, popu, rapu, elektroniky a jakože metalu. Ale je to takový kočkopes, nebo spíš potkanokomár. Ať už je to cokoli, kurevsky se to množí a je to neuvěřitelně otravné.

Já jsem si zakázal rozebírat jednotlivé tracky této desky, protože by mě to ještě víc naštvalo. Ono se to totiž tváří jakoby umělecky a až undergroundově. I ta témata, o kterých se zpívá, jsou jakože sofistikovaná. Mě třeba neuvěřitelně vytáčí… ale ne, nebudu psát, který track. Na to přijdete sami. A garantuju vám, že vám budou vadit v podstatě všechny. Pokud teda nejste hudební ignorant, který muziku vnímá skrze komerční rádiové a televizní stanice. (Nic proti vám, ale kamarádit se s váma teda nebudu…)

Autor recenze: José Armando

Linkin Park: A Thousand Suns, 48 minut, 13. 9. 2010 vydal Warner Music

Tracklist:

01. The Requiem
02. The Radiance
03. Burning In The Skies
04. Empty Spaces
05. When They Come For Me
06. Robot Boy
07. Jornada Del Muerto
08. Waiting For The End
09. Blackout
10. Wretches And Kings
11. Wisdom, Justice, And Love
12. Iridescent
13. Fallout
14. The Catalyst
15. The Messenger

www interpreta: http://www.lin­kinpark.com/ma­in/
http://www.mys­pace.com/linkin­park