Čas odejít do důchodu ještě nenastal!

předchozí další

Moji miláčci Korn jsou zpět. Už to sice není, co bývalo, ale nikdo nemůže pochybovat, že pro metalový žánr udělali hodně. A já stále věřím, že ještě udělají. Nová deska Korn III: Remember Who You Are sice občas klopýtne, ale pořád je to nadprůměr.

Kalifornskou partičku kolem geniálního zpěváka Jonathana Davise v posledních letech postihla neuvěřitelná smůla. Zatímco během devadesátek a začátkem další dekády určovala nové trendy v tvrdé rockové muzice, poté ji převálcovali různí hybridní výrostci typu Linkin Park (kteří jsou už ale nyní úplně mimo, díky bohu).

Korni sice ustáli všechny ataky nových popmetalových skupin, které cílily na stejné publikum a nemalou část fanoušků se jim taky podařilo přetáhnout, přesto se pořád nacházejí na rozcestí.

Možná se jim dokonce čím dál častěji v hlavě honí, zda není čas skončit. Čtyřicítka na krku a rošády uvnitř kapely k tomu jen přispívají. Já si ale myslím, že čas odejít do důchodu ještě nenastal. Je sice nepravděpodobné, že tu Korn bude poskakovat i v šedesáti jako nezničitelný Ozzy, ale přesto mají světu co nabídnout. Možná už to není tak originální jako před lety, ale jejich obrácená rytmika má stále sílu:

Převážná část hudební produkce Korn je hodně, ale hodně depresivní. Nejinak je tomu i na novém albu. Ale přece proto je máme rádi! A podobně je to s agresivitou. Třeba takový Lead The Parade je track na úrovni zvracení, ale toho správného. Takového, jak to od Davise máme rádi.

Tohle vůbec vždycky byla velká deviza Kornů – zpěv jejich frontmana, který je naprosto neuvěřitelný. Jen málo zpěváků na světě dokáže se svým hlasem to co Davis. A potvrzuje to na všech deskách. Ten smutek se nemění, naopak ještě bytní a člověk má skoro strach o Davisovo duševní zdraví. Pro mě hudba Korn vždycky byla druhem terapie, kdy všechno to skryté násilí se právě nenásilně vstřebalo do hlubin zapomnění.

Je ale pravda, že Korn patří k těm kapelám, kterým přílišné hudební změny nepřejou. Touto deskou se vrátili o nějakých deset let zpátky, a podle mě udělali dobře. Třeba takový song s výstižným názvem The Past je přesně tím povedeným případem návratu do starých časů. Refrén má odpich i melodii, kytary a basa pracují podle kornovské šablony a bicí svou agresivitou vše pěkně doplňují. K povedeným kouskům patří i Never Around.

Výborná skladba je taky Let The Guilt Go, která pracuje s podobnými postupy a principy:

Aby ale všechno nevyznívalo jen optimisticky. Deska je podle mě zbytečně dlouhá. Některé songy se dost opakují a nepřinášejí nic nového. I samotné písničky by potřebovaly zkrátit. Těch hudebních virtuozit je tam prostě až moc. Přece jen máme rok 2010 a trochu méně okázalosti a stavění svého umu všem na odiv by neškodilo.

Je taky pravda, že kromě tracků jako Oildale (Leave Me Alone) nebo Let The Guilt Go vám asi moc dalších v hlavě nezůstane. Přesto si Korn zasluhují jedno, a doufám, že se mnou budete souhlasit – respekt!

Autor recenze: José Armando

Korn: Korn III: Remember Who You Are, 45 minut, 12. 7. 2010 vydal Supraphon

Tracklist:

01. Uber-time
02. Oildale (Leave Me Alone)
03. Pop A Pill
04. Fear Is A Place To Live
05. Move On
06. Lead The Parade
07. Let The Guilt Go
08. The Past
09. Never Around
10. Are You Ready To Live?
11. Holding All These Lies