Tygr z Ostravy vycenil tesáky

předchozí další

Martin Chodúr je dobrý. Na české poměry až moc dobrý. A nic na tom nemění, že při vyřknutí slova superstar většina z nás dostává záchvat paniky a utíká se schovat do nejbližší putyky. Při poslechu desky Let's Celebrate ale na pivo zapomeňte. Spíš si nalijte skotskou a pozvěte si domů nějakou vilnou slečnu!

Vítěz první řady Česko-slovenské Superstar byl v podstatě znám už od prvního kola. Na to, že Martinu Chodúrovi je sotva dvacet let, má neuvěřitelně vyspělý hlas. A při jeho stylu vystupování máte pocit, že se k nám omylem propadl z Las Vegas šedesátých let. Zároveň jako jeden z mála měl celou talentovou soutěž tak trochu na háku a nejspíš už se těšil, až ten tyjátr skončí a on vypadne do světa pop music s baťohem plným peněz. Přesně tohle se stalo. A díky bohu za to!

Nemusíte být fanoušky swingu nebo jazzu, abyste rozpoznali, že tenhle netypický chachar z Ostravy moc dobře ví, co dělá a co do budoucna chce dělat. Netlačí se do hudebních poloh, které mu nejdou po srsti, a raději zůstává v tom, v čem se cítí nejlíp – v jakémsi neokonzervativním soulovém kabátku utkaném z chytlavých melodických nití.

Občas se na plášti objeví nějaké očko, ale to je v pořádku. Napoprvé správně neuštrykovala ponožky ani vaše babička. Jsem si jistý, že Martin Chodúr vykročil správným směrem a že možná nejen český hudební šoubyznys má novou svébytnou osobnost.

Už první písnička Let’s Celebrate má atributy produkčně skvěle zvládnutého komerčního produktu, navíc podpořeného povedeným videem. Trochu to na nás vidláky dýchá velkým světem. Martin Chodúr by klidně mohl účinkovat na MTV a podobných komerčních kanálech jako protipól různých módních cukrkandlových zpěváků typu Justina Biebera:

I když jsem nevyrostl na pro mě už hodně retro nahrávkách Toma Jonese, vždycky se mi líbil jeho drive a glamour, který kolem něho povlával. A těch ženských, co musel mít! Nebo se klidně otočme na východ za naším Karlem Gottem. V životě jsem neslyšel ani jedno jeho album, ani ve snu by mě nenapadlo dát si nějakou jeho skladbu do iPodu, ale vím, že existuje a že proti jeho umu nemůžu říct ani prd.

A právě Martin Chodúr má skvělou šanci Karla Gotta vystřídat a stát se novým českým idolem, kterého budou milovat babičky i jejich vnučky. A já bych nebyl proti. Tenhle mlaďoch na to totiž má a není žádný neumětel. Písničky si píše i textuje, angličtinu má na české poměry výbornou, neleze nám do zadku a není to taková ta hezká tvářička, která na nás neustále vystrkuje držku z Blesku.

Někdo by mohl nabídnout, že jeho hudební rukopis je příliš čitelný a předvídatelný, a bude mít pravdu. Jenže – no a co? Nemusí přece všichni dělat, co je zrovna v módě, ne? A já musím podotknout, že songy jako Forest nebo Things That Have Happened mě skutečně hřály u srdíčka a přesvědčily mě, že bych si se svou přítelkyní rád zašel na koncert, protože vím, že tenhle borec uzpívá skoro všechno.

I když hudebním stylem je úplně někde jinde, připomíná mi svou předchůdkyni Anetu Langerovou. Ta svou poslední deskou dokázala, že už má takové postavení, že si od nikoho nenechá diktovat, a já doufám, že podobný vývoj bude mít i kariéra Martina Chodúra.

Tahle deska není perfektní. Třeba otravnou skladbu Paparazzi si mohl odpustit a jediná česky zpívaná Vim, jak to je mu taky úplně nesedla. Přesto jde Martin správným směrem. Pokud nezakopne, dočkáme se od něj ještě větších frajerských kousků. V dokonale padnoucím obleku samozřejmě…

Autor recenze: José Armando

Martin Chodúr: Let's Celebrate, 37 minut, 21. 6. 2010 vydalo Sony Music

Tracklist:

01. Let’s Celebrate
02. Sleeping with an angel
03. Forest
04. You got me
05. Save just a little for me
06. Karla
07. Meaning
08. Vim jak to je
09. Who´s gonna stop it now
10. Paparazzi
11. Things that have happened