Takhle se dělá správný americký nu metal

předchozí další

Americká kapela Disturbed natočila už pátou desku a opět se trefila do vkusu Američanů. Ti vzali obchody útokem, protože temné numetalové věci dlouhodobě žerou. Já taky. Asylum je album velmi depresivní a nekompromisní. A je dobře, že některé skupiny nám stinnou stránku bytí připomínají.

Disturbed se opět podařilo se svou novou deskou vyhrát americký žebříček nejprodávanějších alb, stejně jako s předchozími alby. Přitom jejich hudba není příliš komerčně přístupná. Za těch deset let, co pronikli do nejvyššího patra amerického tvrdého rocku, si už vlastně můžou dovolit cokoli – a na rozdíl od jiných formací si stále drží vysoký standard. Nerozpadli se jako System Of A Down ani nevyhořeli jako Korn. Uvidíme, jak se budou vyvíjet dál.

Disturbed podle mě vždycky patřili k těm méně agresivním kapelám, ale nebylo to ani tak veřejným vystupováním jako spíš jejich způsobem hraní. Přišlo mi vždycky trochu jednodušší oproti už výše zmíněným kapelám. Po poslechu Asylum ale musím svůj názor trochu poopravit. Disturbed dělají dobrou a tvrdou muziku, jejíž kvality jasně poznáte, když tuhle skupinu porovnáte například s taky numetalovými Linkin Park.

Každý track Asylum je trochu jiný. V jednom mají hlavní slovo kytary, v jiném cítíme vedoucí postavení bicích. Navíc David Draiman má skvěle zastřený hlas, k němuž mu možná pomohla i operace, které se musel podrobit.

Na druhou stranu si musíme uvědomit, že Disturbed jsou americká kapela, takže tak trochu přehání a všechno dovádí až do skoro nechtěně parodické roviny. To je třeba případ skladby Another Way To Die, která je jasně namířená proti globalizaci, takže se veze na moderní verzi kritiky novodobé civilizace. To poznáte i z videa k písničce.

Ale vem to čert, pořád jejich muzika patří k tomu nejlepšímu, co tvrdá muzika nabízí. Škoda, že podobné kapely nemáme taky u nás v Česku. Když teda nepočítáme the.switch, kteří jsou podle mě dokonce ještě nekompromisnější než Disturbed.

Ale zpátky k desce Asylum. Ani Disturbed se nevyhnuli slabším momentům. Třeba Never Again nebo Crucified jsou až příliž podbízivé a popové. Ale musíme to brát s rezervou. Pořád je to všechno stokrát drsnější, než na co jsou typičtí konzumenti muziky zvyklí.

Disturbed jsou vlastně stejný případ jako Deftones. Tuna deprese, která občas sklouzne do jakési ubrečené sebelítosti. Ale ono to k téhle muzice tak trochu patří. Když neustále zpíváte o všech těch hnusech kolem sebe, nějakým způsobem se to musí projevit i na vás. Pravda ale je, že Disturbed to nejvíc šlape, když na nás hodí takovou tu metaforickou depresi, kdy je vám zle, ale vlastně ani nevíte z čeho. A nejradši byste někam vypadli, co nejdál od všeho špatného, ale ono to samozřejmě nejde:

Doufejme, že to Disturbed vydrží i v budoucnosti. Není špatné čas od času vrazit hlavu do ohně deprese.

Autor recenze: José Armando

Disturbed: Asylum, 47 minut, 30. 8. 2010 vydal Warner Music

Tracklist:

01. Remnants
02. Asylum
03. The Infection
04. Warrior
05. Another Way To Die
06. Never Again
07. The Animal
08. Crucified
09. Serpentine
10. My Child
11. Sacrifice
12. Innocence
13. Ishfwilf