Výborná deska mužské verze Lucie Vondráčkové

předchozí další

Ondřej Ládek, v hudební branži známý jako Xindl X, pěkně hluboko hrábnul do svého šuplíku nápadů a vytáhl hodně povedených kousků. Většina písniček na albu Praxe Relativity je skvělá. Jen ten zpěv, jen ten zpěv…

Xindl X překvapil. Před dvěma lety se svým debutem Návod ke čtení manuálu sice rozčeřil hladinu českého rybníka, ale zas taková pecka to nebyla. Od té doby ovšem udělal neuvěřitelný krok dopředu, a zatímco dřív byl tak trochu ve stínu podobného barda Xaviera Baumaxy, dnes je evidentní, kdo je o krok vpřed.

Xindl X se umí skvěle prodat. Jeho komerční potenciál nedávno potvrdilo vítězství v Českém slavíku, což je možná nejhorší hudební soutěž v Česku, ale jakousi vypovídací hodnotu o vkusu publika má. A Ládek uspěl. Což je zajímavé, protože Praxe relativity je kurevsky sprosté album. Šoky se tam střídají s šeky i šuky. A to je ještě prd!

Ale to není podstatné. Hlavní je, že Xindl prorazil, protože umí napsat hit, který žádné rádio neodmítne. Daří se mu zachovat si auru jakéhosi undergroundového týpka, který se omylem dostal na Novu. To je ale všechno taky jedno, protože Xindl je prostě dobrý. Není blbý, dokáže napsat zajímavý text, který není prvoplánový, a jeho muzika patří k tomu nejlepšímu, co v Česku je. Takže klobouk dolů, co se mu za poslední dva roky povedlo!

Celé album je pestré, a to se mi na něm hodně líbí. Už první track Chemie patří k tomu vůbec nejlepšímu, s textem, který něco sděluje a rozkrývá život mnohých z nás. Téma sice není nic nového pod sluncem, ale písnička se mu povedla a je to jasný hit:

Je zajímavé, jak Xindl oproti debutu rozhodil svá hudebně stylová pera a nebojí se servírovat country, arabské motivy, bluegrass, rock, elektroniku, šanson, i ten hip hop tam zachytíme. A vůbec nejlepší je, že mu to skoro na sto procent vychází. Ten kvalitativní skok dopředu je neuvěřitelný. Nemá ani smysl upozorňovat na jednotlivé tracky, protože všechny jsou excelentní.

Textově sice občas až příliš exhibuje, ale já mu to odpustím. Protože i když mu rýmy úplně nevycházejí, dokáže zajímavě psát o všednodenních stavech plných nudy a stereotypu. A to je taky kumšt. Nebojí se vulgarit, což je v pohodě. Pokud cítí, že bez píči to nejde, tak ať si ji tam klidně má. Puberťáci mu to žerou a vrstevníci to chápou.

Xindl X má však bohužel jeden základní problém – svůj vlastní hlas. Je známý jako zpěvák, ale bohužel je mizerný zpěvák. A někdy to skutečně tahá za uši. Tahá to v Chemii a tahá to i v refrénu už proslavené Lásky v housce, kde jeho pěvecká nemohoucnost ještě víc vyskočí na povrch díky Olze Lounové, která fakt umí:

Tu jasnou pěveckou indispozici slyšíte v podstatě v každé skladbě, a já proto navrhuju toto: buď by měl Xindl přestat zpívat a věnovat se hudbě jako autor a textař (ok, rapovat může), nebo si písničky psát v takových výškách, aby ty hlásky a samohlásky netahal až někde z břicha. Tohle je moje jediná výtka.

Vy už si přeberte, jestli je to zásadní, nebo okrajová věc. Já za sebe nevím, ale novou Lucii Vondráčkovou v mužském vydání skutečně poslouchat nechci. Její zpěv mě upřímně děsí, a to je mi jinak sympatická. Opravdu nechci, aby mě začal podobně děsit i Xindl X…

Autor recenze: José Armando

XINDL X: Praxe Relativity, 53 minut, 10. 10. 2010, vydalo Championship Records

Tracklist:

01. Chemie
02. Láska v housce
03. Mindráček
04. Mlč a buď ráda
05. Hollywood
06. Nejsem obtloustlý
07. Nejlepší kuchař
08. Televizní vysílení
09. Tradá na Beroun
10. Budeme noví
11. Morální sex
12. Poslední večeře
13. Dysgrafik (radio edit)