Rodiče, třeste se!

Čtyřlístek: Superkapela z Třeskoprsk je tady a s ní průvan v peněženkách…

Je to neuvěřitelné, ale za dva roky to bude už čtyřicet let, co vyšlo první číslo Čtyřlístku. Hned od počátku propůjčil zvířecím postavičkám kreslenou podobu tehdy čtyřiadvacetiletý Jaroslav Němeček.

Vydat čtyřlístkovou desku mělo za lubem už od loňského roku vydavatelství EMI, které mimochodem vydalo také dvě desky projektu Gorillaz, jehož kreslení členové jsou ale na úplně jiném levelu než třeskoprští rodáci. Potemnělý elektro hip hop nemá přece jen moc společného s táborákovou pohodičkou Myšpulína, Bobíka, Pindi a Fifinky.

Ten, kdo ještě nedorostl do věku, kdy místo hltání tištěného Čtyřlístku stahuje fotky a videa, pro jejichž vyhledání stačí do Googlu napsat univerzální „fuck“ nebo nedejbože něco ještě ostřejšího, určitě zaregistroval, že od třicátého května tohoto roku (pro znalce od čísla 428) začaly na předposlední stránce časopisu Čtyřlístek vycházet krátké příběhy o tom, kterak Čtyřlístek zakládá kapelu.

Jednoduše řečeno – klasický marketingový fígl, jehož cílem není nic jiného, než zaujmout a navnadit čtyřlístkáře a jaksi nenásilně jim do podvědomí implementovat základní životní pravdu, která zní: Pokud si nekoupíš cédéčko Superkapely z Třeskoprsk, zemřeš… nejsi pravověrný čtyřlístkář… (nebo tak něco).

 

Podporovat zavedenou značku a posilovat její status není nic špatného. Čtyřlístek prostě frčí a nemá na něj ani Kačer Donald, ani Pikaču. Rozhodující je výsledek. V tomto případě hudební… Po pravdě řečeno, čekal jsem horší nahrávku. Mnozí z nás mají totiž ještě v živé paměti Šmouly, které jsme jako malí žrali, ať už v televizi nebo jako komiks v Ohníčku. Potom jsme na ně většinou celoživotně zanevřeli a všechny šmoulí samolepky, které jsme z nostalgie uchovávali v kufříku spolu s angličáky, šly nekompromisně… víte kam.

U Čtyřlístku ale tak zle nebude. Rozhodně ty moje výtisky s mírně infantilními příběhy asociálního a impotentního kocoura, blbého a násilnického prasete, podlézavého a bonzáckého zajíce a dominantní a asexuální feny na hranicích hořet nebudou! Je to přece sakra akční komiks!

 

To album se prostě dá poslouchat. Otázka je, jaké skupině posluchačů je deska určena. Já tipuju dětem tak do deseti let. To znamená do věku, kdy si ještě na hlavě nehoní pankáčské číro a nepobroukávají si německy „Durch den Monzun“.

Autor textů je tradiční komerční veršotepec – Lou Fanánek Hagen – který si díky všem těm kresleným postavičkám musel vydělat na několikaletý pobyt v Disneylandu. Daleko zajímavější je výběr tvůrce hudby, kterým se stal Matěj Homola z popskapunkové kapely Wohnout, kterému už ale místo náušnic trčí z uší „zvonky šťastia“.

Deska obsahuje dvanáct více i méně povedených skladeb. Samozřejmě že nelze čekat nic podobného tomu, co se svou virtuální kapelou Gorillaz prováděl a doufejme, že snad ještě někdy bude provádět, Damon Albarn a spol. Je nabíledni, že temnoty je v Třeskoprskách pomálu, snad jen v pátém songu s názvem Hlasivky je chudák Fifinka nachlazená, a jelikož tím pádem nemůže pořádně zazpívat, tak rapuje! Ne, nebojte se. Studený pot vás nepoleje, text je infantilní, ale na druhou stranu vtipný.

Samozřejmě nemá smysl nějak podrobně rozebírat rytmickou nebo melodickou strukturu jednotlivých písniček. Jedno je jasné, smrdí to wohnoutštinou, což je ale stokrát lepší než ty šílené šmoulí elektropopárny v devadesátých letech. Naštěstí už i ve vydavatelstvích pochopili, že stupid europop je dávno mrtvý, a že pokud by použili stejný hudební model jako před deseti lety, tak by pány vydavatele před sebou hnaly i děti s kyblíčkama a lopatičkama.

Lídrem kapely a šiřitelem myšlenek tady kupodivu není Myšpulín, který se tentokrát spokojil s elektrickým piánem a syntetizátorem, ale Fifinka, která ve všech písničkách zpívá. Vedle snahy postihnout charakteristiku postaviček (například ve skladbě Bobík hraje na bubny se řeší Bobíkovy činky a Fifinčiny palačinky) se psí diva zabývá rovněž podstatou jejich života (ať už v písničce Blaťák nebo Parta, která ale trochu zní jako kultovní My z Kačerova z neméně kultovního kresleného seriálu o kachnách).

Pozitivní na desce je, že vedle míchání hudebních pseudožánrů (kromě už zmíněného pseudohip hopu i pseudoregéčko, pseudopopík ale i klasický vánoční pseudohit) se v některých okamžicích objevuje i náznak pseudorocku (jako byste občas zaslechli i něco podobného kytarovým riffům!), ale bůhví, co za tím vězí.

Jediné, co je skoro jisté, je fakt, že děti budou u rodičů žadonit a škemrat o čtyřlístkovské cédečko a páni vydavatelé si budou mnout spokojeně ruce. A Fanánek bude mít na další dlouhou cestu do Disneylandu… 

Autor recenze: José Armando

Čtyřlístek: Superkapela z Třeskoprsk, CD, 38 minut, 26. 10. 2007 vydala EMI

01. Myšpulín je profesor
02. Bobík hraje na bubny
03. Blaťák
04. Chromovaná kola
05. Hlasivky
06. Parta
07. Kostým
08. Spousty sálů
09. Unplugged
10. Kytara na čarodějnice
11. Myšpulínův modulátor
12. Vánoce v Třeskoprskách


www Čtyřlístku: http://www.ctyr­listek.cz/